Právo na lásku / DRAMIONE FF

15. Tanec s nepřítelem

"Posaď se." pobídnul Hermionu blonďák a rukou mávnul směrem k prostorné pohovce uprostřed svého obývacího pokoje. Sám přešel do kuchyně, kde připravil dva hrnky horkého, zeleného čaje.

Kudrnatá čarodějka se posadila a v tichosti se rozhlížela po místnosti. Jak je to dlouho, co tu byla naposled?

Z jejích myšlenek ji vytrhnul Draco, který se s hrnkem v ruce objevil přímo před ní. Zvedla hlavu a s vděkem si nabízený čaj vzala. "Díky." odhrnula si z čela neposlušný pramen vlasů a zastrčila si ho za ucho.

Draco, který ji zaujatě sledoval, její ruku okamžitě zachytil. "Krvácíš." Jeho dotek byl ledový a přitom tak hřejivý zároveň. Přejel jí bříškem palce něžně po čele, kde se jí táhla drobná tržná ranka.

Nebelvírka si přejela prsty po místě, kterého se Zmijozel ještě před okamžikem dotýkal a které ji pod jeho dotekem brnělo.

Draco byl ihned zpět a v ruce držel lékárničku.

"Malfoyi?" začala opatrně Hermiona. "Nevytáhneš hůlku?"

Dracovo obočí vyletělo vzhůru a ztratilo se v jeho blond vlasech. "Co? Jak souvisí..." byl rudý až za ušima.

Hermioně rychle došel význam, kterým její větu pochopil. "Draco... Mluvím o kouzelnické hůlce." pokynula k hůlce, kterou měl v náprsní kapse saka. Sama se cítila mírně v rozpacích.

Draco těkal očima po místnosti. "No... jo, jasně. Já... Samozřejmě, jakou jinou taky, že jo." nervózně se poškrábal ve vlasech. "Uděláme to po mudlovsku." sebral veškerý zbytek hrdosti, která mu zůstala a vybalil z lékárničky peroxid, vatový tampónek a mašličky.

Nakapal peroxid na tampón a klekl si na zem přímo před čarodějku. Jednou rukou jí podržel pramen vlasů stranou a druhou rukou jí opatrně vyčistil ránu.

Štípalo to, ale neucukla, jen zatla zuby. Místo na bolest, se soustředila na Malfoyovy precizní doteky, na jeho pravidelný, klidný dech, který uklidňoval i ji. Očividně ví, co dělá.

Když nalepil druhou mašličku, odtáhl se od ní a spokojeně si svoje dílo prohlédl. "Lepší." zhodnotil situaci.

Hermiona, jako by se propadla do transu blonďákovy kolínské, spojila pohled s tím jeho. Klečel stále před ní, v dokonalém, černém obleku, zvýrazňujícím jeho široká ramena. Téměř bílé vlasy dokonale upravené, bouřkové oči jako vždycky tak tajemné a ledové a přitom hořící.

Ještě před nedávnem by se jí z téhle představy obracel žaludek. Draco Malfoy klečící u jejích nohou... S radostí by mu věnovala kopačku mezi oči. Ale dneska ne. V tlumeném světle, které do bytu pronikalo skrz zatažené závěsy, vypadaly jeho jindy tak tvrdé rysy mnohem jemněji. Víc lidsky.

Ucítila dotek dlouhých prstů na pravé ruce.

Draco vytáhl hůlku a přiložil ji k jejímu zápěstí a zašeptal inkantaci. Během chvilky už se jí okolo zápěstí omotával náramek. Zvedla ruku před sebe, aby si ho mohla lépe prohlédnout.

Byl z jemného, zlatého řetízku, s drobnými zelenými smaragdy a jako zapínání sloužil malý had, zamotaný do osmičky.

Než se stihla zeptat, co to má znamenat, blonďák její otázku vytušil. "Slouží k ochraně. Kdybys měla pocit, že jsi v nebezpečí, dotkni se toho hada a pomoc hned přijde. Signál umí vyslat i sám v případě, že by ti klesly životní funkce."

Fascinovaně si znovu prohlédla drobného hada a pak věnovala úsměv blonďákovi. "Děkuju, Draco."

Draco se spokojeně ušklíbl a pokývl na ni, zatímco se zvedal na nohy. "Příště si dávej větší pozor, kam tu tvoji kudrnatou hlavu strkáš." cvrknul ji prstem přes nos a ztratil se v kuchyni i s lékárničkou.