Právo na lásku / DRAMIONE FF

5. Oslava zásnub

Týden utekl jako voda.

Hermioně zbývaly poslední tři pracovní dny v dosavadní funkci a blížilo se její jmenování na Ministryni kouzel, o kterém stále nikdo z jejích přátel neměl nejmenší tušení.

V týdnu si udělala čas na kávu a zákusek s Ginny. Mrzelo ji, jak svou přítelkyni poslední dobou zanedbává, ale cítila, jak se postupně mezi nimi tvoří propast, která je rozděluje.

Napřed to bylo narození Jamese. Hermiona to maličké miminko tolik milovala, byl to dokonalý andílek. Ginny však od té doby nemluví o ničem jiném, než jak je mateřství náročné. Teď, s druhým miminkem na cestě, se to ještě zhoršilo.

Mia jí to nevyčítala. Starost o dítě je práce na plný úvazek, to chápala. Jejím depresím z pocitu osamocení to ale vůbec nepřidávalo. Sama by se ráda vdala a měla rodinu, ale na to jsou tak trošku potřeba aspoň dva. A zajít si vybrat dárce a potom být svobodná matka, o to zrovna dvakrát nestála.

Věřila, že každý má právo na lásku.

Právo být šťastný v náručí někoho jiného.

Před tím, než se za Ginny vydala, si dodávala kuráž, aby se jí se svým povýšením pochlubila, když ale viděla, jak je Ginn unavená a očividně se potřebovala vypovídat ze svých starostí, odsunula Hermiona téma povýšení zase zpátky do ústraní a trpělivě naslouchala.

Hned v úterý taky poslala sovu Malfoyovi, aby mu poděkovala za jeho pomoc. Byla mu vděčná za to, že ji tam nenechal a že ji nechal přespat u sebe. To, co jí namíchal, jí zajistilo klidný spánek, bez zlých snů.

Na její dopis však nijak nereagoval. Ne, že by ji to nějak extra překvapilo. Rozhodla se tím dále nezabývat. Možná si toho ani nevšimla, ale někde hluboko v její mysli se jí zabydlely obavy o blonďátého (už ne) záporáka, kterého celý zbytek týdne nikdo neviděl. Ale to byl prostě Malfoy, čas od času uměl zmizet a nikomu nic neříct.

Navštívila taky George Weasleyho, aby s ním domluvila bar na dnešní večer. I přes jejich nepříliš šťastný konec s Ronem, si s Georgem pořád skvěle rozuměli. Byl pro ni jako starší bratr, kterého nikdy neměla. Hodně bláznivý starší bratr. Ten, který vás ponouká do těch nejšílenějších zážitků a podporuje ztřeštěné nápady, rozhodně ne ten, který vás kárá za pozdní příchod domů nebo za to, s kým se scházíte.

Ne, George Weasley byl takový parťák do deště. Vždycky jí dokázal vykouzlit úsměv na rtech.

S uspořádáním oslavy ku příležitosti zasnoubení budoucích Nottových samozřejmě souhlasil a slíbil Hermioně neustálý přísun alkoholu a skvělé hudby.

Pátek pozdní odpoledne. Za hodinu má být v baru. Už teď věděla, že pokud sebou pořádně nepohne, nestihne to. Zase.

Byla královna pozdních příchodů. Kdy se změnila z dochvilné školačky na tuhle nezodpovědnou verzi sama sebe?

Pobíhala po bytě ve spodním prádle sem a tam - nalíčit, učesat, rychle sníst aspoň jogurt, najít šaty, boty... Když procházela potřetí okolo baru, zastavila se a dopřála si lok z jedné z lahví s tequilou.

Otřepala se až jí naskočila husí kůže. Ohnivá whiskey je rozhodně lepší. Ale ta došla a měla v plánu se jí nějakou dobu vyhýbat.

Rychle se prohlédla v zrcadle. Vlasy měla vyčesané do divokého ohonu, uši jí zdobily jednoduché zlaté náušnice, stihla si udělat lehký make-up, který podtrhával její hluboký pohled. Jednoduché černé šaty po kolena dokonale kopírovaly křivky jejího těla. Hluboký výstřih poutal pozornost, ale neodhaloval víc, než bylo třeba. Na krku se jí houpalo několik jemných zlatých řetízků, stejnou barvu kovu měly i hodinky, které měla na ruce, černé boty na podpatku lichotily její postavě a dodávaly jí sebevědomí.