Právo na lásku / DRAMIONE FF

27. V obklíčení nepřátel

Nevěřila tomu, že po válce ještě někdy bude čelit tomuhle čistému zlu.

Černé dlouhé kápě, stříbrné masky, každá jinak zdobená a závan smrti, který s sebou nesou.

Bylo jich osm. To bylo o dost víc, než by sama dokázala zvládnout. Víc, než by dokázali i ve dvou.

Věděl Ron, že po ní jdou?

Pohledem zavadila o zrzavé vlasy nalevo od ní. Vypadalo to, že je v bezvědomí, neviděla ale krev. To je dobré znamení.

"Ale, ale. Šmejdka. Půjdeš po dobrým nebo po zlým?"

V ten moment jeden ze Smrtijedů vypálil kletbu, kterou Hermiona zvládla odrazit. Následovala další z druhého směru a za ní hned další.

Hrají si se mnou jak kočka s myší.

"Takže asi po zlým."

Další dvě kletby, které se jí povedlo odrazit. Vypálila Stupefy v naději, že si prorazí cestu, ale Smrtijed její útok hravě odrazil.

Dva kroky vlevo, blokáda, úskok vpravo. Štítové kouzlo. Měla pocit, že se kruh kolem ní zmenšuje. Přibližovali se.

A pak na jednu kletbu zareagovala moc pozdě a hůlka jí vyletěla z ruky. Následovala hned další kletba mířená na hlavu. S výkřikem se instinktivně skrčila a stiskla si zápěstí pravačky, ve které ještě před chvilkou držela hůlku. Ruka jí nepříjemně vibrovala vlivem magie.

Je konec.

Stiskla víčka v očekávání nevyhnutelného.

Nic se ale nestalo. Namísto toho se ozvala hlasitá rána značící přemístění, vzduchem se několikrát prohnalo zasvištění kleteb, nadávky a další rány značící přemístění - tentokrát několik.

Než se vzpamatovala, někdo ji zvedl na nohy, vrazil jí do ruky její hůlku a pak se svět zatočil a ona ztratila pevnou půdu pod nohama, když se společně přemístili.

A nebo to byl možná závan drahé kolínské, co jí tak pomátlo smysly.

Když přistála nohama pevně na zemi, rychle zvedla hlavu, aby se ujistila, že se neplete. Dolů se na ni díval pár ledových šedých očí a jí srdce vynechalo úder.

"Jak jsi..."

"Nic se nezměnilo, Grangerová." odsekl jí chladně a ona viděla, jak je každý jediný sval na jeho těle napnutý k prasknutí. "Jenom mi dlužíš za svůj život. Zase." A s prásknutím zmizel.

Pár vteřin zírala do prostoru, kde ještě před chvílí stál. Najednou nevěřila tomu, že byl vůbec skutečný.

Když se rozhlédla kolem, zjistila, že stojí na ulici před svým domem.

O několik desítek minut později už seděla v křesle v obývacím pokoji spolu s Theodorem, Harrym a Pansy, která trvala na tom, že jde za každou cenu s nimi.

"Jak je Ronovi?"

"Zrzek bude v pohodě, dostal trošku ránu do hlavy, ale kde nic není, ani Salazar nebere, znáš to."

"To není vtipný Parkinsonová. Mohlo to dopadnout mnohem hůř." soptil Harry. Stalo se to ministerstvu přímo pod nosem, není divu, že byl poněkud... podrážděný a Pansy ještě přilévala olej do ohně.

"Nečerti se, HáPéčko, dobře to dopadlo. Řekl vůbec zrzek, proč neposlal Grangerovou letaxem? A jak sakra věděl něco, co nevěděl vedoucí bystrozor?"

Pansy píchla do vosího hnízda. Hermiona viděla, jak Harry zatnul čelist, aby si ušetřil poznámky směrem k Pansy.

Theo, který doteď jenom poslouchal, konečně promluvil. "Řekni nám to ještě jednou, Mio."