Právo na lásku / DRAMIONE FF

4. Den poté

Otočila se na záda a v ten moment jí něco připadalo špatně. Otevřela oči a následně vystřelila do sedu, když si uvědomila, že ten strop nepoznává, její kudrnaté vlasy se jí divoce houpaly kolem tváří. Zmateně se rozhlížela kolem sebe. Netrvalo dlouho, než se jí začaly vybavovat události včerejší noci.

Málem mě znásilnili... Po těle jí přejel mráz a žaludek se jí stáhl zoufalstvím.

Malfoy... Vše se jí vybavovalo, jen vůbec netušila, jak se ocitla v jeho posteli. Velmi pomalu a s hrůzou v očích se podívala vedle sebe.

Tu ránu, když jí spadl kámen ze srdce, museli slyšet až v Bradavicích - místo vedle ní bylo netknuté, očividně tam nikdo nespal. "To by mi tak chybělo, Astorie by mě proklela do pekla a zpátky..."

Vstala, a i když na sobě stále měla oblečení z večera, omotala si kolem ramen deku. "Malfoyi?" zkusila zavolat, ale nikdo se neozval. Vyšla z ložnice do prostorného obývacího pokoje a zkusila to znovu. "Malfoyi? Jsi tu? ... Astorie?"

Odpovědí jí bylo jen ticho, které ji obklopovalo. Očividně nikdo nebyl doma.

Rozhlédla se po bytě, dnes si mohla vychutnat všechny detaily. Byl opravdu krásný, moderně zařízený, ale útulný. Vsadila by svou hůlku na to, že to je práce Astorie.

Hůlka... Plácla se do čela, když si uvědomila, že hůlku nechala u sebe v bytě. Co jsem, zatraceně, za čarodějku bez hůlky? Pak pokrčila rameny. "No, budu muset metrem..."

Uvědomila si, že netuší, kolik je hodin. Zkoumavě přejela okolí až se její pohled zastavil na malé meteostanici. Půl osmé. To byl dobrý čas, ještě stihne zajet domů trošku se zkulturnit a vzít si hůlku.

A vyhodit tohle oblečení. Byla si jistá tím, že závan toho, co se včera málem stalo, na něm ulpí už navždy.

Přešla k francouzskému oknu, které upoutalo její pozornost již v noci a zůstala stát úžasem nad tím výhledem. Bylo to, jako by měla Londýn na dlani - London Bridge, Tower, vysoké budovy finančních center v City. Dokázala si představit tady trávit teplé letní podvečery se sklenkou vína a společností v podobě pořádně tlusté knihy.

Z úvah nad možnostmi využití té překrásné terasy ji vyrušil její vlastní žaludek, který jí připomněl, jak šílený hlad má.

Deku, kterou měla přes ramena si stáhla a úhledně ji složila. Na zlomek vteřiny zaváhala, kam ji má položit. Do ložnice se rozhodně vracet nechtěla. Vlastně si sama u Malfoye doma začínala připadat velmi nepříjemně. Složenou deku položila na gauč a rozhlédla se po nějakém lístečku a peru. Nechtěla se už dál zdržovat a už vůbec nechtěla probírat šuplíky, aby našla něco na psaní, rozhodla se tedy, že pošle sovu, jakmile dorazí do kanceláře.

Tlačítkem přivolala výtah a v tichosti opustila byt.

...

"Zatraceně, zase jdu pozdě..." mumlala si sama pro sebe při pohledu na hodinky, když se na jehlových podpatcích řítila Příčnou ulicí na smluvený oběd s Theem a Blaisem.

Vpadla do restaurace, pozdravila servírku, která kolem ní zrovna procházela a vyhledala pohledem dvojici přátel. Blaise na ni mával se zářivým úsměvem. "Miono!"

"Ahoj kluci, moc se omlouvám, od rána mám blázinec." vychrlila ze sebe, když letmo oba políbila na tvář na přivítanou.

"Spíš mi řekni, kdy ty ho nemáš." zasmál se čokoládový Zmijozel a dloubl loktem do Thea. "No, ale dobře, že sis na nás udělala čas, musíme totiž začít plánovat oslavy!"