Právo na lásku / DRAMIONE FF

23. Opravdový přítel II.

Některá přátelství jsou kouzelná v tom, že i když se delší dobu nevidíte, při opětovném setkání máte pocit, jako by to bylo sotva včera, co jste spolu naposled pili máslový ležák.

Přesně s takovým pocitem druhý den ráno Hermiona mířila do své kanceláře na ministerstvu. Přemítala si v hlavě události předešlého večera, který strávila s Ronem, rozdávala úsměvy na všechny kolem a už si v duchu plánovala, kdy a kam vyrazí příště. A že s sebou musí vytáhnout i Harryho a Ginny.

A Blaise, Pansy, Thea a Daphne. Je na čase prolomit ty hradby, které mezi nimi a Ronem odjakživa stojí.

Žaludek se jí nepříjemně stáhnul při myšlence na Daphne, která netuší, že přišla o sestru. Neměla by to vědět?

Zase se ozvalo svědomí - jak mohla žít s vědomím toho, že Astorie odešla, a mlčet?

Má právo o tom ale mluvit?

Na ministerstvo dorazila už značně rozhozená. Proběhla kolem své asistentky, zapadla za pracovní stůl a zhluboka se nadechla - její kancelář voněla pergamenem, inkoustem a kouzly.

Kouzla. Vzpomněla si na náramek, který měla stále na ruce, vytáhla hůlku a namířila s ní na zlaté poutko. Zkusila Finite, ale nic se nestalo.

Další tři kouzla, která ji napadla taky nefungovala. Zahákla prst za řetízek a vší silou se ho snažila roztrhnout... Nic. Očka se ani nehla, jako by byl kov navždy spjatý s jejím zápěstím.

Nešťastně zaúpěla. Nechtěla ho nosit, chtěla se zbavit všeho, co jí připomínalo Malfoye.

Když nefunguje magie, třeba mudlovské nářadí pomůže. Přeměnila kalamář na štípací kleště a vší silou se snažila kov přecvaknout. Bez úspěchu. Zlatá očka nechala v železném povrchu kleští vymáčklé zoubky, jako by byl náramek vyrobený snad z adamantia.

Bude to muset ještě vydržet, později zkusí najít nějaká kouzla v knížkách. Teď na tu tíhu, kterou s sebou náramek nesl, musí přestat myslet.

Tak Hermiono, seber se, čas pracovat. Soustřeď se.

Ponořila se do spisů, které jí ležely na stole a zabraná čtením o Bystrozorské misi v Egyptě, naprosto ztratila pojem o čase.

Zpět do reality ji vrátilo cvaknutí kliky u dveří, když Stacyina kudrnatá blond hlava nakoukla opatrně dovnitř. "Omlouvám se, klepala jsem třikrát bez odpovědi. Měla jsem strach, jestli jste v pořádku..."

Mia se podívala na hodiny - bylo půl jedenácté, a pak zpátky na svou asistentku a usmála se. "Neomlouvej se, já byla tolik zabraná do práce, že jsem to přeslechla. Pojď dál, děje se něco?"

Blondýnka vešla dovnitř, nesla tác, na kterém byl šálek s čajem, ze kterého se kouřilo a který provoněl místnost švestkami a skořicí, srolovaný denní tisk a záhadný balíček. "Říkala jsem si, že vám přijde vhod šálek čaje, taky jste ještě dnes nečetla noviny a přišel vám balíček."

Položila tác na masivní psací stůl a už se chtěla otočit k odchodu, když si všimla Hermionina utrápeného výrazu. "Dnes nevypadáte moc dobře. Ztratila jste tu jiskru, kterou jste ještě nedávno měla v očích... Jste v pořádku?"

Byla překvapená vší tou starostí, kterou o ni Stacy měla. Na ministerstvu pracovala jen krátce, ale nikdy si nebyly nijak blízké, nechodily spolu na kávu a neprobíraly nejnovější drby. Přesto dokázala vycítit, kdykoli nebyla Nebelvírka ve své kůži. Stacy navštěvovala kouzelnickou školu v Americe, ale Hermiona by dala ruku do ohně za to, že v Bradavicích by patřila do Mrzimoru.