Liška z ulice

Pomoc

Procházel jsem se po ulici, abych si našel něco k snědku, už je to pár týdnů, co jsem se narodil. Lidé kolem mě prochází jako vzduch, někdy se však zastaví a začnou si mě fotit, jak jsem roztomilý, no taky aby ne, vždyť jsem roztomilé kotě, ale nikdo si mě nevzal. Maminka zemřela pár dní po tom, co mě porodila a mé sestřičky si někdo vzal, za což jsem moc rád.

Občas mě sem tam někdo kopne, i když jsem nic neprovedl. Stále mám modřiny a nějaké škrábance. Zrovna dnes začalo hrozně pršet a já se běžel schovat i se svými bolavými packami do krabice, která byla poblíž. Nepřestávalo pršet. Cítil jsem, jak mi kručí v bříšku, začal jsem plakat. Najednou mě někdo chytil za moji srst na zádech a vytáhl ven, kouká na mě s těma svýma velkýma očima a já z něho cítím velkou zlobu, hodil mě o zem a já se snažil postavit na nožičku, ze které mi začala téct krev, kopnul do mě, a chtěl znovu, však v tu dobu ho někdo zarazil a já čekal další ránu. Viděl jsem pouze siluetu, jak se ke mně blíží. Pak už jen tma.

Probudil jsem se na něčem měkkém, co jsem ještě neviděl. Začal jsem tedy různě čichat pachy, skákal jsem na to, jak se to vždy hýblo na jiné straně. Slyším, jak se někdo blíží ke dveřím a schovám se pod tu měkkou věc. „Kam se poděl?" snažím se být co nejvíce schovaný, a tak se ještě posunu ke zdi, něčeho se dotknu a se strachem jsem běžel k osobě, která před chvílí promluvila. Skočil jsem na něj, a snažil se schovat pod velkou mikinu co měl na sobě. „Ale copak?" podívá se pod mikinu a já na něj koukám s vykulenýma očima. Chytne si mě víc, aby mě držel, sedl si na měkkou věc a položil mě na ni. „Vylez, neboj se mě" chvíli jsem váhal, ale pak jsem pomalinku vycupital z mikiny a sedl si před něj. „Teď ti vyčistím rány, možná to trochu štípne, zkus se moc nehýbat" pověděl a já jen mrknul, nevěděl jsem, co mě čeká. Začal a mě to začalo bolet, zasyčel jsem. „Omlouvám se, prosím vydrž, už to bude", znovu na mě dal tu věc a já zaťal moje malinké drápky do měkké věci. „Podívej, hotovo, už tě nebudu trápit", pověděl a pohladil mě za ouškem, jak se mi to líbilo, neodolal jsem a začal vrnět. Usnul jsem pod pocitem, jaký jsem ještě neměl.