Zdravím, tohle je můj úplně první příběh. Proto doufám, že se vám to bude líbit.
Mějte se a hezké počtení
Dva lidé.
Dva chlapci z různých světů.
Neměli se nikdy potkat.
Jak skončí příběh mezi budoucím pánem Mafie, který o to nestojí a vzácné liš...
Políbil jsem ho, nemohl jsem prostě odolat. Začal jsem ho pomalu líbat, překvapilo mě, že začal spolupracovat, nejdřív mu to nešlo, ale pak přišel jak na to. Odtáhl se, sklopil uši a začal utíkat. Sakra, co jsem to zase vyvedl. Vstal jsem, vzal si na sebe aspoň trenky a sedl si zpět na zem. Opřený o zeď, kolena pokrčená, lokty na kolenou a hlava v dlaních. Takhle jsem přesně vypadal. Do dveří vrazil Felix, zvedl jsem pohled a bylo vidět, že je děsně naštvaný. Ale já se nemohl ubránit breku. Začali mi po tvářích stékat slzy. Zanedlouho přišel i Lucas. Rychle jsem setřel slzy, vstal a opláchl si obličej. „Jamesi ty-" rukou jsem naznačil, aby nic neříkal. Felix si povzdechl, jen stál mezi dveřmi a koukal na mě. Pohlédnu na Lucase, chová se divně. „Jamesi, tohle musíš vidět." Pověděl a ukázal na ložnici. Lekl jsem se, že by si Alex něco mohl udělat, rychle jsem běžel tedy do ložnice, ale on tam nebyl.
Do ložnice vtrhnul James. Já se strašně bál. Ten pohled, byl úplně stejný, ale přesto tak odlišný. „Kde je?" sledoval jsem, jak mě pravděpodobně hledá. Sleduji i Felixe s Lucasem, jak přišli do ložnice chvíli po něm. Lucas mě sleduje, ví, že jsem pod postelí. „Jamesi, dej mu chvíli čas, nevím, co se stalo, ale je to stále pro něj nové." Řekl Lucas a podíval se přímo na mě. Vrátil zpět pohled na Jamese, aby si toho nevšiml. Kývnul hlavou. On i Lucas odešli, zůstal jen Felix. „Už můžeš vylézt." Naznačil mi rukou, ať vylezu. Když jsem vylezl a sedl si před něj, měl pootevřenou pusu. „Felixi, nepřijde ti, že jsem větší?" zakňučím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„A-Alexi?" poodstoupil si s vyděšeným výrazem na tváři. Zakňučím ještě víc, sklopím uši a lehnu si na zem, i hlavu si položím. V tu chvíli se otevřou dveře. „Felixi nechceš – no ty krávo" zvolal Lucas a lehce sebou škubl. Zvednu na něj hlavu, posadím se (viz obrázek). Koukne se směrem Felix, ten pouze kývne hlavou. „Lucasi co si – bože můj." Přišel i James, ovšem se okamžitě zastavil. Sklopil jsem ouška co nejvíc to šlo. Nelíbil se mi ten pohled, začal jsem plakat, aspoň, že to není tolik vidět.
Přemýšlel jsem, jestli je to opravdu Alex. Je větší a – pláče? Ne, já nechci, aby plakal. Rychle jsem se k němu sklonil, nebo spíše jsem byl na kolenou. Jak takhle sedí, je stejně vysoký jako já, když klečím.
