Liška z ulice

Kde je?

Měl bych být já ten dominantní, ale z Jamese vyzařuje takový respekt. Tak nějak si nejsem jistý, jestli by to u něj mělo být. Zalezl jsem tedy zpět na poslední hodinu. Robert se na mě během hodiny ani nepodíval, ale díval se na Felixe. Bylo vidět, jak tiká uchem. Za mě to vždy bylo, že jsem se bál a strachoval zároveň. Naznačil jsem to Jamesovi, který stále koukal mým směrem. Konečně zazvonilo a my mohli jít domů. Podle sluníčka je něco kolem jedné. „Hele kluci, je skoro jedna, pojďme dom se najíst." Už mám docela hlad. Zvolal Lucas a všichni se vydali domů. Cestou si různě povídali, ale já byl ticho, měl jsem v hlavě zmatek.
Dorazili jsme ke vchodovým dveřím do bytů, ale hned jsem se zastavil. „Stát." řekl jsem mírným šeptem. Koukli na mě a ihned se zastavili. Přišel jsem blíže ke dveřím a začal mírně čichat. „Co se děje Alexi." Pošeptal Felix sotva slyšitelně. „Uvnitř jsou dva muži. Jeden je ve věku kolem pětatřiceti let a ten druhý kolem dvaceti. Mluví o nějakém plánu a výcviku." Nevím, co to znamená. Kouknul jsem na Jamese, který byl evidentně rozzuřený.

Když Alex dopověděl, co slyšel za dveřmi, byl jsem strašně naštvaný. Lehce jsem odstrčil Alexe, otevřel dveře a ihned je zavřel. „co tu chcete." Řekl jsem mírně naštvaným hlasem. „Pane, přišli jsme pro vás a pro nějakého neka." Pověděl Hugo, bylo mu opravdu pětatřicet, jak řekl Alex. „Tak za prvé, měli jste přijít až zítra, za druhý to není neko a za třetí odtud ihned vypadněte." „Ale Madam nám dala jasné rozkazy, že pokud bude potřeba, musíme vás vzít násilím." Viděl jsem jeho pohled. Byl tak plný nenávisti, a jen věrnosti mé matce. „Tak si to zkuste." Zaraženě se na mě podíval mladý kluk jménem Adie. Znám ho, dříve jsem si sním hrál, ale později se musím jít vycvičit, takže jsme se přestali vídat. Hugo chvíli váhal a pak se po mě vrhnul. Chvíli jsme se prali, já se vyhýbal jeho ranám, které by určitě boleli. I on se vyhýbal a najednou se rozlítli dveře. „Jamesi!" zastavil jsem a v tu chvíli jsem dostal do tváře pěstí. Ležel jsem na zemi a snažil se zvednout. Podívám se na Huga, který nečekal, že se zastavím. Podívám se zpět na Felixe, který měl na tvářích slzy a Lucas vedle stál celý pomlácený. „Co se stalo?" popošel jsem o kousek blíže k nim. „To... To Alex... Je pryč!" Vykoktal ze sebe Lucas. „Kde je?!" „Někdo nás napadl Jamesi, ty si zalezl a chvíli na to, mě někdo praštil do hlavy. Nikdy jsem se moc neuměl prát, takže jsem lehl na zem a nemohl se zvednout, ale viděl jsem, jak se Lucas s někým pral, ale přepral ho a skončil takhle. Alexe pak odvedl." V tu chvíli se mi zamlžilo před očima. Soptil jsem vzteky. „Chlapy!" „Ano pane!" Ozvalo se za mnou a já se hned otočil. „okamžitě zavolejte všechny z mého gangu, ať dělají cokoliv, tak přestanou a začnou hledat. Pošlu vám fotku, pošlete ji všem a dokud se nenajde, tak nikdo hledat nepřestane." Čekal jsem na jejich vyjádření. Ale nedočkal jsem se. „To byl rozkaz! Hněte sebou!!" Zařval jsem a oni sebou trhli. „Ano Pane!" Hned vyrazili ze dveří a už jich nebylo. Mezitím jsem jim poslal fotku Alexe. Otočil jsem se směrem Felix a Lucas. Bylo vidět, že mě takhle vidí poprvé. „Felixi, Lucasi, musíte o tom pomlčet. Řeknu vám později všechno přísahám, ale teď je hlavní Alex." Řekl jsem rázným hlasem, nepromluvili, jen zakroutili hlavou na náznak souhlasu a posadili se. Lucasovi jsem přinesl lékárničku a očistil mu rány. Felixovi jsem mezitím přinesl trochu vody. Ještě aby mi tu omdlel. Jenže nevím, co se stalo s Alexem, doufám že mu nic není.