Liška z ulice

Už tě vyhodili?

Poslouchal jsem každičké slovo, které v ředitelně padlo, naštěstí už byla hodina, takže učitelé tudy nechodili. No co, jednu hodinu zameškat můžu. Takže Alex je liška, přesněji Kitsune, ředitel je jeho děda a král všech lišek. Co se stane, když se z Alexe stane ta... ta... sakra. Když se z něj stane ta zlá liška. A co tím myslel, že lišky se dokážou proměnit v lidskou podobu až dosáhnou věku 100 let. Navíc je Alexovi prý jen 6 týdnů. Sakra, 6 týdnů a poprvé se proměnil ve druhém týdnu svého života, a přesto je takhle inteligentní. Myslel jsem si, že nebude dlouho žít, ale říkal, že je maximální počet ocasů devět a jeden ocas za 100 let. Proboha. Nejvíc mě ale zaráží o tom znaku. Začali se otevírat dveře a já rychle ustoupil a čekal kdo vyjde. Vyšel Alex, za sebou zavřel dveře. Nemohl jsem se přemoct a objal ho.

Vyšel jsem ze dveří ředitelny a James na mě koukal. Obejmul mě. Já ho objal na zpět. „Pojďme zpátky do třídy." Zvolal James, já poslechl. Cestou do třídy jsem přemýšlel, v hlavě jsem měl zmatek. Stále nerozumím tomu, co mi řekl děda. Nevím, jestli mu mám věřit, ale varoval mě. Navíc cítím, že mu mohu věřit.

Stojíme před třídou a pořádně se nadechnu. "Zvládnu to." Opakuji si v hlavě. Vešel jsem do třídy a všichni na mě upřeli zrak. „Hele ty nový, už tě vyhodili?" Ozval se někdo z první lavice. „To je Logan, je v této třídě nejchytřejší, a tak si myslí, že zná všechno." Nenápadně mi zašeptal James. Já si ho však nevšímal a začal se usmívat. Došel jsem ke své lavici a posadil se, a ještě víc se usmál. „Alexi, co ti řekl ředitel?" Řekl Felix a Lucas poslouchal co ze mě vypadne. Kouknul jsem na Jamese, tušil jsem, že něco zaslechl, ale doufal jsem, že pomlčí. „Ředitel mi říkal, že..." „že ti tři kluci už mají u něho vroubek a že se za ně omlouvá, no chápete to?" předběhl mě James, když viděl, jak jsem nervózní, usmíval se u toho. Chytil jsem mu ruku pod lavicí a lehce ji zmáčkl. „Hustý." Řekl Lucas a začal se smát. Felix hned po něm, já se na ně jen koukal i s úsměvem. Mezitím jsem pustil ruku Jamese. „Ještě jedna hodina a jde se domů, yeees." Lucas se zhoupnul na židli a protáhl se, ale tím mě lehce praštil, když si to uvědomil byl na něm trochu vidět strach a nervozita. „P-Promiň Alexi." Zašeptal a koukal do země. „Klid Lucasi, však se nic nestalo." Zeširoka jsem se usmál. Natáhl ruku.

Lucas k němu natáhl ruku jako gesto, že si dají "pěst", jenže on to pravděpodobně neznal, a tak rychle uhnul, sklopil uši, zavřel oči a schoval si hlavu mezi ruce, jako symbol krytí. „J-Já... N-Nechtěl jsem t-tě naštvat L-Lucasi..." Znovu koktal. Co to. Lucas na mě kouknul a já mu dal náznak ať to nechá být. Kývnul na mě a zrovna začala hodina. Trochu se klepal, chytl jsem mu na lavici ruku, ale tak aby to nikdo neviděl a jemně ji hladil. Začínal se zklidňovat. „Na tuhle otázku, kterou zde nyní položím, nikdo v žádném ročníku nedokázal odpovědět, doufám, že mě nezklamete. Kostra členovců je tvořena..." Na chvíli se odmlčela, ani nikdo evidentně nevěděl, ani ten blb Logan. „Co třeba chlapec v zadní lavici, kterého vůbec neznám. Dokážeš mi odpovědět?" Sakra, mluví na Alexe, zdá se být mimo. Téměř jsem otevřel pusu.