Liška z ulice

Máma?

Utekl jsem, jakmile jsem viděl Tomase. Nemohu být v jeho blízkosti. Stále mi to připomíná. Doběhl jsem k ulici, která je jen pár ulic kde bydlí James. Sedl jsem si na lavičku. Nějakou dobu sedím a koukám do nebe. Něco jsem ucítil. Zvláštní pach, který jsem už jednou cítil. Tehdy v noci, když mě přivezli z veteriny. Koukám po okolí a já cítím, jak moje ouška se začínají klepat. Rychle jsem vstal a snažil se zjistit, odkud ten pach jde. „Alexi!" slyším z povzdáli, ale nemohu se otočit. „Alexi!" něco mě chytlo za rameno a já ho chytil a přehodil ho přes moje záda a spadl novou na zem, zavrčel jsem. Podíval jsem se pořádně a ležel na zemi James, který sotva popadal dech. „Jamesi!" vyhrkl jsem a rychle se k němu sehnul, abych mu pomohl ze země, na které je díky mně. „P-Promiň, j-já nevěděl, že si to t-ty." A olízl mu automaticky osamocenou slzu, která mu teče po tváři. Pohladil mi tvář. „To je v pořádku, lekl ses. Zapomněl jsem, že když nevnímáš nemám na tebe sahat." Začal jsem být neklidný z toho pachu. „Jamesi, pojďme domů." Kývnul a cestou domů jsme mlčeli, ani mi to nevadilo.

James vešel do bytů domu, ale já jsem trochu zaváhal, cítil jsem nějaký cizí pach z bytu. „Alexi pojď." Snažil se mě popohnat James, vešel jsem, ale zůstal jsem u hlavních dveří.

„Jamesi, už si zpět?" Poznal jsem ten hlas, ach ne. Tak proto se Alex choval tak zvláštně. „Mami, co tu děláš?" Obejmula mě, snažil jsem se ji vysmeknout, ale marně, konečně mě pustila. „Au." Zakňučel Alex u dveří. V tu chvíli přišel Lucas s Felixem do bytu. „Promiň, my nečekali, že budeš stát u dveří." Řekl Lucas a lehce se usmíval. Lucas i Felix koukali na Alexe, takže se mě ani mámy nevšimli. Zvedli pohled a zarazili se. „Dobrý den." Rychle ze sebe všichni tři vyklopili. „Ale Dobrý den, vy určitě budete kamarádi Jamese, ráda vás poznávám, jsem jeho matka." Usmívala se. Jako kdyby se vůbec někdy, jako matka chovala.

Snažil jsem se vyhnout očnímu kontaktu. Nenápadně zatáhám Lucase a Felixe za rukáv, když je Jamesova máma otočila k němu. Kývnu hlavou, abychom nenápadně zmizeli. Bylo vidět, že i oni byli z ní byli takový nejistí. Zalezli jsme do mého a Jamese pokoje. Já si sedl na postel, čelem k dveřím, Felix pochodoval sem a tam po pokoji, pravděpodobně nad něčím přemýšlel. Lucas stál jen kousek ode mě. „Proč jen z ní mám takový divný pocit." Lehce jsem si šeptl. Kouknu směrem na dveře, které se pomalu začali otevírat. Chytnul jsem Lucase za rukám, byl nejblíž. Postavil se mírně přede mně, když viděl, že mám strach. Vykoukla jeho máma a já se začal klepat. Šla čím dál tím blíž, ale já se na nic nezmohl a jen seděl na posteli. „Chlapci, nemáte hlad? Udělám večeři, nebojte dlouho se nezdržím, jen jsem si šla s Jamesem něco vyjasnit." Začala se usmívat. Věděl jsem, že to není upřímné. "Ještě kdyby ten osel vůbec po mě mohl převzít mafii. Je z něho jen slaboch, takhle to nikdy nepřevezme, dám mu pár dní, pokud si to neurovná v hlavě, tak ho odtud odvedu a dám ho pořádně vycvičit." Koukám na ni a ona se pak na mě koukne. Ještě více stisknu Lucasi rukáv, ten si nenápadně stoupne ještě víc přede mě a začne mluvit na Felixe. „Felixi, co tahle, kdybychom uvařili mi, necháme maminku Jamese odpočívat." Felix kývnul a Lucas do mě lehce šťouchne, ať se zvednu a jdu hned za ním. „Pojďte se prosím zatím posadit do obýváku, přejete si něco k pití?" Zeptal se Felix, když vcházel do dveří. „Ach chlapci, vy jste ale pozorní, dám si jen vodu, děkuji."