Liška z ulice

Kde to bylo?

„Můžete mi sakra vysvětlit, jak to, že jste ho ještě nenašli?!" Zakřičel jsem na chlapy, kteří přede mnou klečeli v mém obýváku, i když byl prostorný, bylo jich tu moc. Kolem padesáti chlapů to určitě bylo, a to nebyla ani pětina toho co byla venku. Jeden z nich konečně promluvil. „Šéfe! Smím promluvit?!" on nepromluvil, spíše zakřičel. „Tak mluv." Postavil se a spustil. „Šéfe, byli jsme mu na stopě, ale pak najednou zmizel. Jako kdyby ani neexistoval, dovedlo nás to ke chlapu kolem čtyřiceti, měl doma i syna, byl ve věku vás, prohledali jsme to tam, ale nikdo tam nebyl." „Jak se jmenovali?" Řekl jsem a stoupl si přímo čelem k němu. „Starší chlap se jmenoval Noah Christopher a jeho syn Robert Christopher." „Robert?!" Rozešel jsem se k němu a on nevěděl co čekat. Chytl jsem ho pod krkem a přitáhl blíže k sobě. „Kde to bylo?!" „Tak osm bloků odsud." Hlas se mu mírně klepal. „Vás deset, půjdete semnou, zbytek zjistíme úplně všechno, každý blbý detail o tom Noahu Christopherovi a Robertu, zjistíte, jestli nemá nějaké pozemky, nebo další byt. I kdyby neplatil nájem, prostě všechno. Máte na to dvacet minut, tak pohyb!" Zavelel jsem a všichni se začali hýbat

Všiml jsem si, jak mě sledují Felix s Lucasem z kuchyně. Hned když si uvědomili, že jsem si jich všiml přiběhli a spustili zároveň. „Jamesi, jdeme s tebou!" Doslova to zakřičeli, ihned jsem se otočil na zbytek, který tu měl zůstat a shánět informace, mě sledovali. „Už máte ty informace?! Jestli jo, tak si je moc rád poslechnu!" Zvedl jsem hlas, potřebuji mít respekt. „Ne Šéfe!" Ozvalo se sborově a hned hledali. „Fajn, pojďte semnou, ale držte se vzadu." Pověděl jsem šeptem a vyrazil. Dorazili jsme k domu, kde prý hledali. Vykopl jsem dveře jednou nohou. „Prohledat!" zvolal jsem, všichni okamžitě hledali. „Nic Šéfe." „Nikdo v kuchyni ani v obýváku není." Přiběhli dva. „Ani v prvním patře ne." Přiběhli dalších pět. „Kde je zbytek?" zeptal jsem se s opatrností. Začali jsme po nich pátrat. Našli jsme je ve sklepě, jak tam jen stojí. „Chlapy. Co je?" Zeptal jsem se jich a postavil se vedle nich. „P-P-Podívejte p-p-pane." Vykoktal jeden z nich a ukázal tam kam koukali. Proboha. To byla mučírna, snad horší než za války. Všude různé biče. Bylo tam něco jako postel, ale byli tam pouta na ruce, nohy i hlavu. Kousek vedle spousta různých velikostí jehel, kleští, nožů, i různé provazy tam byli, u kterých, když se hýbete, zaryjí se vám do krve tak moc, až můžete i vykrvácet. Spoustu dalších věcí snad ani neznám. Všiml jsem si, že kousek od těch injekcí je kýbl. „Posviťte mi." Řekl jsem a snažil se zachovat klid. „Šéfe, to je krev!" Podíval jsem se na vlastní oči, cítil jsem, jak spadnu, ale v tu chvíli mě drželi na nohou Lucas s Felixem a vypadalo to, jako kdyby se o mě opírali, ale bylo to právě naopak. „Hned odcházíme!" Zavelel jsem a rychle jsme odtamtud vypadli. Došli jsme do mého bytu. „Tak mluvte, co máte!" „Šéfe na – já mám – měl byste –" „Tak dost!" Zakřičel jsem, mluvili jeden přes druhého. „po jednom, ty začni." Ukázal jsem náhodně a hned začal. „Noah Christopher – čtyřicetiletý chlap, vlastní menší firmu, uši a ocas jako neko, podle všeho měl neshody už od dob, co vystudoval. S chlapem jménem Ethan Work. Také jsem zjistil, že v době jeho mládí se snažil získat mladou ženu Jménem Marry Worková. Ukázalo se, že je to Dcera Ethana Worka." Kývnu a ukážu na dalšího. „Já zjistil, že se později oženil a měl syna Roberta, také vypadal jako neko, hodně často se Noah v práci zdržel, manželka ho tedy opustila a pár dní na to zemřela. Robertovi tehdy bylo asi deset let. Chodil k psychiatrovi a později měl i problémy ve škole, častokrát se ve škole pral, kvůli tomu, že mu nadávali. Byl tedy párkrát vyhozen ze školy. Asi před týdnem nastoupil k vám do školy." Kývnu na souhlas, takhle si vyposlechnu skoro všechny, zbývá jeden, doufám, že ten mi řekne něco užitečného. Sedl jsem si na gauč a promnul si oči, podíval jsem se na něj. „Prosím tě, řekni mi, jestli ty aspoň něco máš. Něco, čeho se můžeme chytit." „Ano šéfe mám. Během doby, co zde chlapy říkali různé informace, já se hacknul do instituce FBI a zjistil, že Noah Cristopher vlastní dům, ve kterém jste byl, ale vlastní ještě chatu uprostřed lesa, zde jsou údaje o poloze. Ještě jsem zjistil, že v tom domě nikdo není, zkusil jsem tedy jinou tělesnou teplotu, když by mohli být neko." Trochu změnil pohled, lekl se, že bych po něm mohl vyjet. „V klidu, pokračuj." Kývnul a pokračoval. „Našel jsem tedy, že v té chatě a okolo ní je třináct lidí, jeden je sám v chatě, další dva před chatou a zbylých deset schovaných v lese okolo chaty." Koukal jsem na něj s otevřenou pusou jako všichni ostatní.