Liška z ulice

Je to pravda?

Začínal jsem se pomalu probouzet. Zase ležím na něčem měkkém. Byl to snad sen? Kde je James? Začal jsem brečet. Najednou jsem ucítil něčí hlazení po mém pravém oušku. „šššš, jsem tady" poznávám to. „Jamesi..." řekl jsem chraplavým hlasem. Otevřel jsem oči, nade mnou z pravé strany se skláněl James, z levé strany postele stojí Lucas s Felixem a na tvářích měli úsměv. „K-Kde to jsem?" začal jsem se vrtět, když jsem ucítil něco, co mě bodá do ruky. „Alexi ne, počkej, to si musíš nechat." Pověděl James, ale já nechtěl. Chytl mě za ruku a snažil se mě uklidnit. „Jamesi, prosím." Nenechal mě. „Jamesi, pusť ho. To mu nedělá dobře." Ve dveřích se objeví Robert. „Co ty tu chceš?!" Vyjel po něm Lucas se založenýma rukama na hrudi, tak jak to obvykle rád dělá. „Lucasi, to je dobrý, on mi nikdy neublížil." Řekl jsem v klidu a natáhl k němu levou ruku, kterou jsem měl volnou. „Proč si tu Roberte." Zeptal se slušně. „Mrzí mě, co ti provedl můj otec. Ale jelikož je teď pryč, já jsem volný. Přišel jsem se tedy rozloučit." „kam chceš jít?" zeptal se Felix, bylo vidět, že se zeptal, aniž by myslel. „Zatím nevím. Prodám chatu a peníze dám pro tuhle nemocnici." Kývnu hlavou. Robert se sehnul, takže klečel na jednom koleni, dal si pravou ruku k srdci a klonil hlavu. „Omlouvám se Pane. Neměl jsem dovolit, aby vám kdokoliv ublížil. Pokud mi dáte šanci, chtěl bych vás ode dneška hlídat, aby vám někdo neublížil. Prosím dovolte mi splatit můj dluh." Řekl rázně, a přitom s citem. „A umíš hlídat děti?" Zeptal se James,  Robert zvedl pohled na Jamese a pak na mě. Zakroutil jsem hlavou, že o ničem nevím. I já se podívám na Jamese, který se směje od ucha k uchu. „Víš Alexi, ještě jsem ti něco neřekl." Odmlčel se. „a řekneš mi to?" pověděl jsem, nemám rád čekání. „Alexi, čekáš naše miminko." Zarazil jsem se. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Po chvíli, co jsem se snažil se pořádně nadechnout, se mi to povedlo. „T-Takže já čekám miminko? Naše miminko?" vyhrkl jsem ze sebe. „Ano Alexi." Kouknu se na Felixe s Lucasem, kteří kývou na souhlas s tím největším úsměvem. „Proboha Jamesi, já jsem tak šťastný!" vyhrkl jsem a rychle obejmul Jamese kolem krku. „Gratulujeme" řekl Lucas, Felix i Robert zároveň. „Děkujeme moc." Řekl jsem a podíval se na Roberta, který stále klečí. „Roberte vstaň, můžeš dělat cokoliv chceš, proč chceš hlídat zrovna mě?" „Protože jednou se z vás stane Král všech Kitsune, budou se k vám snažit dostat. Potřebujete někoho, kdo vás uhlídá a vezme za vás případnou ránu." Řekne a snaží se zadržet slzy. „Dobrá tedy, vstaň, můžeš být po mém boku, a dělat cokoliv, samozřejmě v určitých mezích." „Děkuji pane." Pověděl.

Pustili mě z nemocnice o pár dní později, další den mě korunovali jako oficiálního krále všech Kitsune, všechny Kitsune z celého světa se zde sešli, aby se mi poklonili. Všichni mě uznali jako svého nového vládce. „Děkuji všem, že jste dnes přišli, obzvlášť chci poděkovat těm, kteří mi tehdy v noci přišli na pomoc. Jsem vám moc vděčný. Pokud kdokoliv bude potřebovat pomoci, přijďte za mnou." Řekl jsem a všichni začali výt. I já se po chvíli přidat. Začala slavnost. Ale já pít nemohl, jelikož jsem čekal malého, který rostl velmi rychle. „Alexi, tady jsi, musím s tebou mluvit." Vzal mě za ruku a táhl pryč ode všech.