Liška z ulice

Vytí jako král

Snažil jsem se dostat ven, ale nešlo. Byli zamčené. Uslyšel jsem druhý výstřel. Snažil jsem se je vykopnout a po chvíli se mi to povedlo. Ale v tu chvíli jsem spadl na kolena. Proměnil jsem se, cítil jsem, jak svůj vztek neovládám, mé oči byli do barvy planoucího ohně. Drápy byli ostré, jako kdybych si je zrovna nabrousil. Nedokázal jsem přestat vrčet a vyběhl ven. Cestou jsem zabil nějakého muže, který se mi pokusil zkřížit cestu. "Nikdo nebude sahat na mého Jamese!" Vyběhl jsem ven, viděl jsem, jak z lesa vycházejí lidi se zbraněmi, okolo chaty jsou Robert, jeho otec, který je strašně naštvaný, a dalších devět lidí a na zemi leží tělo. Pomalu jsem došel k tělu, začali na mě mířit. Vrčel jsem, nemohl jsem dojít k tělu, ale musel jsem. „Alexi!!!" Zvednul jsem pohled a viděl jsem Lucase. Podíval jsem se na tělo a čichnul k němu. To nebyl James. Zavyl jsem, jak to dělají lišky. Začal jsem vrčet po těch co mělo zbraně, začali na mě mířit. „Ne dost, přišli jsme právě pro něj!" Podívám se na Felixe, který se jim to snaží pravděpodobně vysvětlit. „A-Ale." „Žádné "ale", váš šéf dal jasný rozkaz." Kouknu na něj nevěřícně. Kdo je ten šéf? Proč by pro mě chodil? Kde je vůbec James? Mám v hlavě zmatek, pomalu přestávám vnímat. „Alexi! Okamžitě se vrať!" Zavolal na mě známý hlas. Hlas toho, co mě bičoval. Vrčel jsem. „Víš dobře, že se pánovi neodmlouvá!" Ukázal na bič v ruce. Cítil jsem ještě větší vztek. Znovu jsem zavyl, tentokrát ne jako obyčejná liška. Tentokrát jako Král všech Kitsune. Podívám se na něj svýma pomalu ohnivýma očima. Zanedlouho se sem seběhla spousta dalších Kitsune, už v přeměně. Poklonili se mi, ale já stále pozoroval toho zrádce, co mi ublížil. Ihned to pochopili a skočili po něm. Chvíli se snažil ubránit, o chvíli později, už bylo jen ticho. Robert vypadal, že ho to trochu mrzí, ale ne tolik. Zavyl jsem znovu a semnou i všechny ostatní Kitsune. Pomalu se rozcházeli, ale zastavili se, jakmile jsem zakňučel. Objevili se kolem mě všichni. Jak Kitsune, tak i lidé se zbraněmi, i Lucas s Felixem. Lehl jsem si na zem a začal vykašlávat krev. „Alexi!" Slyšel jsem známý hlas, ale nevěděl jsem odkud jde. Doteď ještě nevím, kde je James, musím ho najít. Pomalu jsem se postavil na packy. Hledal jsem pohledem osobu, která na mě volala. Poznal jsem dědu, podle pachu, běží ke mně ve své podobě Kitsune. Všichni ustoupili stranou, přeměnil se zpět na člověka, rychle se skrčil na kolena, když viděl, že padám. „Klid Alexi." Sotva dýchám. „Nechte mě! Uhněte mi z cesty!" „Ne šéfe, počkejte!" Slyšel jsem další známí hlas, ale moc jsem neposlouchal. „šéfe stůjte, takhle ho vidět nemůžete." Uviděl jsem Jamese, kterého drží několik chlapů. "Musím vstát." Pokusil jsem se o to, téměř už stojím a jdu pomalu k Jamesovi. Chlapy ho drží pevně i když se snaží vykroutit. Zavrčel jsem. začali na mě koukat vyděšenými výrazy, i James se trochu lekl. Naznačil jsem, že je pokoušu, pokud ho nepustí. Pustili ho a ihned ke mně běžel. Já se stihl složit k zemi a byl jsem zase člověk.
„A-Alexi, s-si v pořádku?" Pověděl James s klepavým hlasem, když mi držel moji hlavu na jeho nohách a hladil mě tváři. „Jamesi, já se bál, že ti ublížili." Pověděl jsem, cítil jsem, jak se mi chce spát. Pomalu jsem oči zavíral. Z dálky už jen slyším, jak na mě mluví James. „Alexi, nesmíš spát! Alexi!" pak už jsem nic necítil. Jen tmu.