Liška z ulice

Ředitel

Docela mám strach, uviděl jsem Tomase, jak kouká na Alexe, přišel k němu a podal mu ruku. „Alexi, znovu se setkáváme, tentokrát mi snad tu ruku podáš ne?" začal se usmívat. Kouknul na mě, nemohl jsem rozpoznat jeho pohled, nevěděl jsem na co myslí. Podal mu ruku a já se rychle kouknul na Lucase a Felixe co stáli po pravici Alexe. „Ahoj Tomasi." Otevřel jsem co nejvíce oči, jako kdybych viděl, jak se blíží tsunami v poušti. Stále nemohu rozluštit Alexův výraz.

Tomas ke mně přišel a podal mi ruku. Podal jsem mu svoji s neutrálním výrazem, jakmile mi chytnul ruku, mnou projela hnusná energie. "Jednou tě zabiju." řekl jsem v duchu. Lucas mi cestou řekl, že kdybych náhodou potkal někoho, koho potkat nechci, ať mám neutrální výraz. Odešel jsem, aniž bych řekl slovo. Za mnou šli moji kamarádi a já byl strašně rád. „Alexi, si opravdu úžasný, takhle ho odbýt. Ani si se nezakoktal." Řekl Lucas těsně vedle mě, aby to nikdo jiný neslyšel. „Tvoje rada mi moc pomohla, navíc už začínám rozumět lidské řeči, ale ještě m-mi některé věci dělají problém." Koukal na mě jako na zjevení. Začínám se do toho dostávat.

„Jsme u ředitelny." Pověděl Felix s trochu nervózním výrazem. Zaťukal James. „Dále." Pověděl někdo zevnitř a my pomalu vešli. „Dobrý den, pane řediteli. Měl by, jste na nás minutku?" řekl James s prosebným výrazem. „Ale ovšem, posaďte se chlapci." Pokynul rukou, abychom si sedli, všichni už jsme seděli na měkkých křeslech, až teď jsem si všiml, jak je hrozně mladý, ale je cítil známým pachem, ale nevím co je to za pach. James spustil. „Víte pane řediteli, moje mamka má kamarádku a ona má syna, který odmalička žil na vesnici, neměli peníze, aby ho mohla poslat do studovat, nedávno jsem se s ním sblížil a zjistil jsem, že je velice chytrý a rychle se učí novým věcem. Chtěl bych Vás požádat, jestli byste mu dal šanci zde studovat, finance bych pokryl a pomohl bych mu se zde přizpůsobit." „Hmm. Tak já si ho vyzkouším, chlapci, prosím běžte na chodbu." Pokynul ředitel, ani chvíli nečekali, a i hned odešli. „Tak chlapče, jak se jmenuješ." „Jmenuje se Alex, pane." Snažil jsem se nezaseknout. „Vidím, že si nervózní, nemusíš být. Pověz mi něco o sobě." Zapřemýšlím se, co mu smím říct a co ne, James mi neřekl, že bych neměl zmiňovat maminku, nebo o svém příběhu, jen to že jsem liška, musím mlčet. Stále do teď to nemohu pochopit. „No, je mi 18, moje maminka nedávno zemřela, žil jsem dlouhou dobu na ulici. James mi z ní pomohl. Nyní bydlím s Jamesem a snažím se mu nedělat problémy. Chtěl bych se naučit něco o tomhle světe. Poznat nové lidi a něco se přiučit." Řekl jsem a snažil se to rozdýchat, co jsem právě řekl. Cítil jsem, jak mi moje srdce buší jako o život. Koukal na mě, nemohl jsem rozeznat výraz, jakým se tvářil. Vstal a odešel ke dveřím.

Já to věděl, že mi nedá šanci, taky aby jo, vždyť mám na hlavě uši, cítil jsem, jak mi slzy nahrnuli do očí. „Chlapci pojďte dál." Mírně jsem se otočil a mírným výrazem nervozity. James si sedl zase po mé levici, po pravici seděl Felix a hned vedle Lucas. „Chlapci budu k vám upřímný..." Odmlčel se a přejížděl pohledem po každém z nás, alespoň 3x. Byl jsem ještě víc nervózní než předtím. „Alex se zdá být velmi upřímný. Jen z toho, co mi zatím o sobě pověděl. Mám takovou domněnku, že je až nadprůměrně chytrý. Dám mu možnost zde studovat. Zatím žádné finance chtít nebudu. Nejdříve chci vidět výsledky." Usmál se. Kouknu na Jamese a pak na Felixe a Lucase, všichni se tváří šťastně, ale já tomu nerozumím. „To znamená?" Zeptal jsem se a všichni na mě koukali jako na někoho, kdo vůbec neposlouchal. „Alexi, pan ředitel tě přijmul, zatím jen na zkoušku, pokud se budeš snažit, vezme tě jako právoplatného žáka." Usmál se ještě víc a já vyskočil, obešel stůl a rychle obejmul pana ředitele. „Děkuju, děkuju, děkuju." Najednou mi to došlo a já se snažil odtáhnout, ale také mě obejmul. Pak jsme se pustili a já kouknul na kluky, kteří měli doslova otevřenou pusu jako kdyby byli sochy. „Ehm, tak chlapci, můžete odejít na vyučování, Alexe vezměte s sebou, ať se zatím trochu přiučí, jak to vypadá ve škole. Ostatním profesorům dám hned vědět, od zítra Alex nastupuji jako student." „Moc děkujeme." Řekli jsme sborovně všichni a odešli z ředitelny.