Liška z ulice

Jamesi!

Probudil jsem se na něčem měkkém. Podle hmatu to byla postel. pomalu jsem se posadil a rozkoukával se. Vstal jsem pomalu z postele, všechno mě bolelo. Došel jsem ke dveřím a snažil se je otevřít, jenže nešli. Šel jsem si sednout zpátky na postel. „Jak dlouho tu vůbec jsem?" řekl jsem si pro sebe, aniž bych čekal odpověď. „Tři dny Alexi." Ve dveřích stál Robert a kolem hlavy měl obvaz. „Co tu chceš" řekl jsem a schoval uši. Kouknul jsem jinak, nechci ho vidět. „Alexi promiň, že ti to udělal. On nebývá zlý." Nevěřícně se na něj podívám. „proč mě tu vůbec držíte?" optal jsem se ho, aniž bych z něho spustil oči. „Víš že tvůj děda, ředitel, nebo jak mu mám říkat, je král Kitsune, můj otec si myslí, že bychom neměli být tak moc blízký jiným kmenům. Chce ho svrhnout a vládnout sám. Rozpoutal by válku mezi kmeny, aby dokázal, že on jediný dokáže vládnout." Sledoval jsem každý jeho pohyb, když ale dokončil větu, viděl jsem v jeho očích náznak breku. „Víš, já ti nechtěl ublížit, neměl jsem jinou možnost. Už jsem si taky dost zažil, moje matka odešla, protože ji otec nevěnoval dostatek pozornosti, pár dní na to zemřela, myslel jsem, že to byly nehoda. Ale ukázalo se, že to byla vražda. Vražda, za kterou stál můj otec." Sledoval jsem, jak mu slzy pomalu klesají po tvářích. „Nebreč. Nikdo si nevybral, jak bude žít." Řekl jsem mu sebevědomě, i když jsem věděl, že to bolí. Kouknul na mě. Nevěděl jsem co čekat.

„Fajn, vezměte zbraně, sice jich není moc, ale pojedeme všichni, pokud jsou všichni jako Alex, potřebujeme každou ruku. Tak za deset minut sraz venku!" „Ano šéfe!" Ozvalo se mi sborovně a já pomalu vyšel z bytu s Felixem a Lucasem. „Hele bro, seš fakt hustej. Tohle bych na tebe nečekal, ale docela ti to sedí." Řekl Lucas a držel mě za rameno. „Má pravdu Jamesi, fakt ti to jde skvěle, jen doufejme, že se Alexovi nic nestalo." Zastavil jsem se a kouknul na ně. Felix měl provinilí výraz. Vrátil jsem se do bytu. „Takže vážení!" Zakřičel jsem a okamžitě sebou trhli. Asi si mysleli, že nestíhají, a ihned sklopili pohled. „Podívejte se na mě." Učinili tak. „Nezapomeňte si ještě nějaké záchranné potřeby, obvazy a různé další věci, kdyby se náhodou někomu z vás něco stalo, ať se to může v čas zastavit." Řekl jsem klidným hlasem a vyšel ve z bytu, kde jsem se zastavil, už jsem jen slyšel. „Zezačátku vypadal, že to bude tyran, ale ukázalo se, že má i srdce." „A ty se mu divíš, že tak vyváděl? Vždyť mu někoho unesli. Taky by si byl takový. Tak mlč a sbal si věci, ať mu můžeme co nejdřív přivést zpět osobu na které mu tak záleží." „Tak jde se na to chlapy. Slyšeli jste šéfa, sbalte zbraně a lékárničky a jdeme na to." Pověděli a mě zahřálo u srdce. Pomalu jsem šel před barák. "Neberou mě jako tyrana. Trochu jsem se obával, že mě nevezmou." Naštěstí už venku byla tma, což bylo pro nás lepší.
Už čekám před barákem a padla přesně desátá minuta a všichni stáli v pozoru. „Jste dochvilní, to se mi líbí, tak rychle nasedat a vyrážíme." „Ano šéfe!" Vždy mě to zahřeje u srdce, nasedli jsme do aut. Jeli jsme takových dvacet minut a dorazili jsme k lesu, kde se nachází chata. Teď jsem si tak uvědomil, já to nedal vědět jeho dědovi, rychle jsem našel na mobilu jeho číslo a zavolal mu. Zvedl to po druhém zvonění. „Co se děje Jamesi?" Pověděl, já mu vše vysvětlil, slyšel jsem, jak se mu těžko dýchá. „Pane jste v pořádku?" „Jo, nic mi není. Zachraň Alexe, dej mi pak hned vědět." „Ano pane." Tímto jsem hovor položil a vylezl z auta. „Pojďte, zkuste dělat co nejmenší rámus."

Robert naštěstí odešel a zůstal jsem zase sám. Slyšel jsem z venku hlasy, jak říkají, že se sem někdo blíží, je jich hodně a pak spousta dalších vět, kterým jsem nerozuměl. Ale rozuměl jsem perfektně jméno James. „Jamese zabijte hned jak ho uvidíte!" „Rozkaz!" Pověděl otec Roberta. Ten hlas poznám všude. „Ne!" křičel jsem a snažil se dostat ven, pak už jsem jen slyšel výstřel. „Jamesi!"