Zdravím, tohle je můj úplně první příběh. Proto doufám, že se vám to bude líbit.
Mějte se a hezké počtení
Dva lidé.
Dva chlapci z různých světů.
Neměli se nikdy potkat.
Jak skončí příběh mezi budoucím pánem Mafie, který o to nestojí a vzácné liš...
Byla tma, ale i přesto jsem viděl úplně zřetelně, jak se tvářil. „Si zamilovaný Alexi." Srdce mu hrozně rychle bušilo. Zavřu oči a znovu je otevřu, tentokrát vidím, jak se na mě James překvapeně podívá.
Když mi řekl, jak se cítí, zabolelo mě to u srdce. Dělal jsem, co jsem mohl, aby se mi nespustil pláč. Najednou se vedle mě rozsvítili dvě oči. Dvě krásné modré oči. Stále mě překvapuje. Musím vědět, koho měl na mysli. „O kom si vlastně teď mluvil." I když vím, že odpověď bude určitě bolet, musím to vědět.
Zeptal se, o kom jsem mluvil. Přišlo mi zvláštní, že se zeptal. Sklopil jsem oči, evidentně si toho všiml a posunul se trochu blíž ke mně. „N-No... Ty" Nastalo ticho a já znervózněl. Po chvíli z něj konečně něco vypadlo. „O-Opravdu?" Kývnul jsem, ale v tu chvíli už mě začal objímat. Objal jsem ho na zpět a nechtěl pustit. „Taky tě miluju Alexi." Řekl a mě poskočilo srdce. Políbil jsem ho, popřáli jsme si dobrou noc a krásně ve společném objetí, jsme usnuli.
Slyším zvonit budík, který po chvíli ztichnul. Cítil jsem něčí pohled a taky že ano. Kouká na mě James se svým krásným úsměvem. „Dobré ráno." Popřál mi a já jemu taktéž. Vstali jsme a vydali se nasnídat, převléct a rovnou do školy. Moc jsme si s Lucasem a Felixem nestihli popovídat, jelikož Lucas strávil delší dobu v koupelně, takže jsme se zdrželi. Konečně jsme došli do třídy a sedli si do lavice, když ve chvíli zazvonilo.
„Uff." Pověděl jsem spíše pro sebe, ale James se evidentně lehce usmál.
„Dobrý ráno žáci, mám pro vás novinku." Všichni nastražili uši, ale já neměl dobrý pocit. Sklopil jsem uši k hlavě. „Odedneška k nám nastupuje nový žák, pojďme ho tedy přivítat mezi sebou." Začala tleskat a všichni ostatní také, kromě mě, Jamese, Lucase. Felix trochu tleskal, ale moc se mu do toho nechtělo. „Pojď dál a představ se." Přišel nějaký kluk. Měl uši a ocas, stejně jako já. Tmavé vlasy, ale konečky mu šli doběla. Na sobě černou mikinu a pod ním pravděpodobně košili s límečkem a k tomu černé jeany. Na krku měl nějaký řetízek, trochu mi to připomínalo obojek. Ucítil jsem z něho zvláštní pach. V tu chvíli se mi objevili, moje dva ocasy a ihned se naježili, uši jsem dal do bojové pozice a nacenil zuby. „Ahoj, jsem Robert Christopher. Doufám, že mi pomůžete se přizpůsobit." Mírně se poklonil a zvedl pohled ke mně. Mírně se usmál, ale já mírně začal vrčet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
