Liška z ulice

Další ráno

Všichni jsme dojedli, umyly talíře i s mojí mističkou a šli jsme si lehnout. „Tak ráno. Dobrou." Pověděl Lucas „Dobrou kluci." Řekl James a šel do ložnice, ale já zůstal v obýváku. „Dobrou noc Alexi." „Dobrou Felixi." Otočil jsem se dokola a čekal, až zaleze do pokoje. „Alexi, ty nejdeš?" Ptá se mě James a mírnou jiskřičkou v očích. "Chci jít, ale to by mě taky nejdřív musel pustit dovnitř, když mi někdo zavřel dveře." Ještě že si to říkám v hlavě, jinak bych dostal za svoje ouška. Pootevřel mi více dveře, abych mohl krásně projít. Vyskočil jsem si na postel, trochu prošlapal a pak si sednul a koukal na Jamese, jak se převléká, ani jsem si to neuvědomil a začali mi vrtět moje dva ocásky.

Když jsem se začal převlékat do kalhot na spaní, všiml jsem si, jak na mě Alex kouká. Stále musím myslet na jeho podobu. Když byl člověk. Kdyby teď byl člověk, nemohl bych mu odolat. Co to tu plácám, vzpamatuj se Jamesi! Zakroutil jsem hlavou a šel si lehnout na postel. Alex stále tak nevinně koukal. Naznačil jsem mu, ať si ke mně přilehne, učinil tak. „Dobrou noc Alexi." Podrbal jsem ho za ouškem, začal vrnět a pomalinku oddychoval. Já usnul zanedlouho po něm.

Vzbudil mě cizí pach, který jsem cítil. Pach cizí, ale přesto povědomí. Snažil jsem se dostat k hlavním dveřím, kudy kluci přicházeli a odcházeli. Ale dveře z pokoje Jamese, byli zavřené. Nechal jsem to být a šel si znovu lehnout k Jamesovi.

Probudili mě paprsky slunce, kouknul jsem na hodiny a zjistil jsem, že 7:28. Dvě minuty před budíkem, no proč ne. Tak jsem se pomalinku protáhl, ale tak abych náhodou nevzbudil Alexe. Nemohl jsem odolat a jemně ho pohladit po, té jeho malinké hlavičce. Znovu začal svítit ten znak. Nevím, co to má znamenat. Je to docela i strašidelné, jen doufám, že mu nic není. Zazvonil budík, já sebou trhnul, jak jsem se lekl. Začínal pomalinku otevírat oči. Rychle jsem odtáhl ruku, aby si toho nevšiml.

Slyšel jsem divné zvonění, tak jsem otevřel oči, ještě jsem na půl spal, takže jsem viděl jen siluetu. Ale podle pachu to byl James. Pomalinku jsem vstal a pořádně se protáhl. „Alexi, pak přijď ju, zatím půjdu vzbudit ty dva vedle." Usmál se a já na něj kývnul hlavou. Odešel z místnosti a já ucítil jemné škubnutí v zádech, v ouškách, ocásku, na bříšku a mých packách. Zavřel jsem oči. Znovu je otevřel a já byl zase lidská bytost. Stále nechápu, jak to funguje. Pomalu jsem vstal a snažil se dojít ke dveřím. Párkrát jsem spadnul rovnou na obličej. Vstal jsem a konečně došel do obýváku. „Alexi, to mi neuvěříš..." Začal klesat hlasem.

Šel jsem vzbudit Felixe a Lucase, pomalu šel k posteli, na které spali. "Já jim dám, že na mě budou skákat, když spím." Teď to byla krásná možnost jim to vrátit. Došel jsem téměř k posteli, najednou mě chytla ruka "co to?" a stáhla mě k nim do postele. „Au!" zakřičel bolestí Lucas a já hned po něm. Podívám se, kdo mě to vlastně chytil. „Felixi, jen počkej, já ti to jednou vrátím i s úroky." Začal jsem se smát, mezitím Felix stihl utéct. Jen jsem slyšel, jak povídá. „Alexi, to mi neuvěříš..." a klesl hlasem. Nevěděl jsem, co se děje, že nedokončil větu.