Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Neslyšel jsem kroky, nepatrný zvuky či hlasy, vůbec nic, kdyby celý byt utichl.
Seděl jsem na zemi v tureckém sedu, díval se na dveře s očekáváním, že mi ten neznámý muž donese skleničku vody, jak tomu učinil i včera ráno, ale on nepřicházel.
Bál jsem se, že zapomněli na to, že jsem tu. Pomalu jsem se zvedl a z boku se nalepil na dveře, s nadějí, že bych něco zaslechl, ale nebylo tomu tak.
Opřel jsem se intenzivněji a loktem se omylem zapřel o kliku, která cvakla a dveře se otevřely. Lekl jsem se a jen tak tak udržel rovnováhu, jinak bych upadl na zem.
Myslel jsem si, že je opět zamkly, ale překvapivě tomu tak nebylo a já měl možnost se libovolně pohybovat po bytě.
Měl jsem v plánu dojít pouze do kuchyně pro pití, jako prvně, takže jsem pomalu sešel schody a neustále se rozhlížel, zda někoho nespatřím.
To ticho mě trochu děsilo, ale snažil jsem se na to tolik nesoustředit a postupoval dál.
Musel jsem se nepatrně pousmát, když jsem viděl kuchyň, kterou ozařovaly sluneční paprsky. Celá místnost vypadala rázem útulně a opravdu příjemně.
Chtěl jsem přistoupit k lince, abych si natočil vodu, ale zamrzl jsem, když jsem na gauči spatřil sedět blonďáka, který byl snad ještě bledší než minule.
Ruce jsem si spojil za zády a jemně začal pošlapovat, kdybych se kolébal na jednom místě.
,,Vrať se do pokoje." řekne.
Mluvil chraplavým hlasem, ale na jeho poměry až moc potichu. Vypadal být vyčerpaný a jakmile si odkašlal, tak mi došlo, že je pravděpodobně nemocný.
,,Som smädný."
Mlčky mě pozoroval, ale již se neozval a podíval se jinam. Přistoupil jsem k lince a ihned popadl konvici, kterou jsem naplnil vodou a dal vařit.
Zachoval jsem se neslušně, jelikož jsem začal prohledávat skříňky a šuplíky, abych našel čaj. Po delší době se mi to podařilo a teď mi zbývalo pouze sundat hrníček, který byl na té nejvyšší poličce.
Zhluboka jsem vydechl a bez přemýšlení vylezl na kuchyňskou linku, natáhl jsem se a levou rukou sundal porcelánový hrníček. Pyšně jsem se pousmál a následně opatrně seskočil dolů.
Můj hrdý úsměv ovšem zaniknul, když jsem se podíval na Yoongiho, který mě celou tu dobu sledoval a nadzvedl jedno obočí.
Zahanbeně jsem se na něho usmál a raději se rychle vrátil k ostrůvku, abych mohl dodělat čaj. Ovocný nápoj jsem poté vzal a pomalým krokem došel k blonďákovi.
Hrníček jsem mu podal, ale on si ho nepřevzal a pouze se na mě koukal.
