Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Zlatíčko?"
Nereagoval, na malý moment svoje oči otevřel, zadíval se na mě a já opravdu doufal, že by mi věnoval nepatrný úsměv či aspoň vyslovil mé jméno.
Nic z toho ovšem neudělal.
Svoje oči opět zavřel, já v sekundě sklopil pohled a samovolně silně sevřel deku. Dřepěl jsem před naši postelí už několik dlouhých minut, možná i hodinu, už si nejsem vůbec jistý a pouze ho sledoval, jak se snažil usnout.
Hladil jsem ho po vlasech, mluvil na něho, ale on mi stále neřekl ani jedno slovo.
Pomalu jsem se zvedl, naklonil se k němu a věnoval mu polibek na tvář. Naposledy jsem se podíval na jeho krásnou tvář a pomalu se otočil, přibližující se tak k otevřeným dveřím.
,,Hlídej ho, Nero."
Pohladil jsem fenku, která vešla do ložnice a ihned vyskočila na postel, lehla si a svou hlavu opřela v místě, kde měl Taehyung pod dekou nohy.
Dveře jsem pouze přivřel, pomalu sešel schody a na terase si ještě zapálil. Přál bych si tu zůstat, lehnout si k němu a vyspat se, ale jeho společnost mi nyní dává chladný pocit a připadá mi, že je se mnou cizí člověk.
Mrzelo mě to, musí teď prožívat ohromnou bolest, ale zapomíná na to, že jsem tu taky. Nedopalek jsem zahodil, vyhrnul si rukávy od černé mikiny a po několika minutách se objevil v garáži, nasedající do auta.
Většina lidí myslí pod tlakem na hezký věci, aby se uklidnili, ale ve mně to vyvolal opačný efekt. Volant jsem sevřel silněji, až jsem měl vystouplé žíly a přidal na plyn, abych byl u toho zmrda co nejrychleji.
Jeho byt byl hlídaný, úplně stejně jako ten můj, takže mě ani nepřekvapilo, když mě před hlavním vchodem chytli jeho strážci.
Poznali mě, neřekli ani jedno slovo a okamžitě mě začali vláčet do bytu.
,,V klidu, zvládnu to i sám." řeknu.
Drželi mě surově, kdyby mě snad tahali násilím, přitom jsem já ten, který sem dobrovolně přišel. Vytrhnul jsem se jim, mačkali mi oblečení, což mě sralo a jakmile jsem si černou látku poupravil, tak jsem se rozešel po svých.
Mířili na mě, ale evidentně si Yoongi najímá každého kolemjdoucího, protože jestli by se moje ruce třásly, tak jako jednomu z nich, tak bych trefil velké hovno nebo možná dokonce sám sebe.
,,To budeš furt lézt za mnou, jakmile tě to doma začne srát?"
Seděl u svého stolů, v ruce svírající skleničku s alkoholem a jeho výraz byl tak arogantní, kdyby mu patřilo celé město.
Prostý kov ovšem nebyl stvořen k vládnutí, zlato ano.
,,Kde je Jimin?" optám se.
Neměl jsem chuť si sedat k němu, celkově mi připadala nynější atmosféra tady horší, než minule. Něco bylo špatně.
