Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mám pocit, že již žiju pouze v noci, zvykl jsem si na nepřetržitou tmu kolem sebe a blikající světla v klubech. Avšak teď jsem byl kurevsky rád, že do místnosti pronikají sluneční paprsky.
Mohl jsem tak pozorovat každičký jeho detail a pohyby. Jak měl husí kůži na svém těle, jak se jeho hruď nepravidelně zvedala a jak si neustále olizoval svůj spodní ret, který měl lehce nateklý.
Poslušně seděl na křesle, obličej měl sklopený a odebral jsem mu možnost vnímat okolí, díky sametové látce, kterou měl přes oči.
Procházel jsem kolem něho, v pravé ruce svírající zbraň a jakmile jsem ho obešel ještě jednou, tak jsem se zastavil přímo před ním.
S muškou jsem ho pohladil po pokožce na hrudi, okamžitě se napnul, když ucítil studený kov a já postupoval nahoru, pozorující jeho reakce.
,,Řekni mi miláčku, stále máš raději zlato než stříbro?" optám se.
V minulosti mi sdělil, že zlato vnímá jako pojebané Slunce, kromě lesku ovšem nic nenabízí. Tisíce let je zlato symbolem bohatství, přitom ani zdaleka není tak vzácné jako ostatní kovy.
,,Áno." odpoví.
Zasmál jsem se a mušku mu otřel o jeho plný rty, druhou rukou mu odstranil látku z očí a sledoval jeho zorničky, který se okamžitě zúžily.
Neměl strach, byla to obyčejná reakce na světlo, jeho tělo bylo stále klidné i přes to, že jsem mu narval bouchačku do huby.
,,Špatná odpověď." zašeptám.
Zaklonil svou hlavu dozadu, z úst mu unikl dávící zvuk a začal mu z oka téct pramínek slané vody, když jsem mu kov narval hlouběji do pusy.
Nadzvedl svou levou ruku, nejspíše chtěl chytit tu mou, ale nakonec si to rozmyslel a opět si ji dal volně podél těla. Zarazilo mě to, odhodlaně na mě hleděl, nepřerušoval oční kontakt a absolutně se nesnažil se ode mě vzdálit.
,,To se fakt kurva nebojíš, že tě zabiju?" optám se.
Na moment přimhouřil oči, chvilku se ani nehnul, ale poté svou ruku přeci jenom nadzvedl, ale místo toho aby mě odstrčil, nahmatal můj ukazováček, který opatrně přiložil na spoušť.
Zhluboka jsem vydechl a můj neutrální výraz se zcela vytratil, já jsem chtěl být ten, který v tom druhým vyvolá pocit strachu, ale on to svým činem obrátil proti mě.
Kdyby udělal jeden špatný pohyb, zatlačil na můj prst nechtěně více, tak je kurva po něm.
Má ruka se začala třást, nepřetržitě jsem mu hleděl do očí a nechtěně si v hlavě přehrával situaci, že bych ho omylem doopravdy zastřelil.
Zabil jsem za svůj život nespočet lidí, nikdy jsem necítil výčitky, kurevsky mě to nezajímalo, ale tenhle okamžik ve mně vyvolal paniku a strach, což jsem nikdy předtím nezažil.
