Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook
,,Kovový polibek." odpovím.
Vnímal jsem, jak se zlatíčko napnul po mých slovech, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, jelikož jsem se musel sám snažit, abych zůstal klidný.
Típnul jsem si cigaretu, ale ihned si zapálil další, abych potlačil nervozitu.
,,Má vůbec povolení vstoupit do Moth clubu?"
Jin mluvil poklidně, s chutí si vychutnával whiskey a absolutně ho tahle situace nevyvedla z míry, na rozdíl ode mě.
Křečovitě jsem svíral Taehyunga za stehno a mlčky sledoval jeden určitý bod.
,,Je to naše území, ale pokud nemá v plánu to tady rozstřílet, tak ano, má na to právo." odpoví Joon.
Tohle pojebané pravidlo jsem nenáviděl, do našeho clubu smí každý, ale u něho bych zrovna udělal výjimku a poslal ho do hajzlu.
Nerozuměl jsem tomu, nikdy nechodil osobně a všechno za něho vyřizovali jeho lidi. Kromě mě ho ještě nikdo neviděl, nehledě na to, že jeho jméno zná každý, tak svůj obličej nikomu jen tak neukazuje.
Vzájemně tvoří konflikty s Joonem, chce jeden toho druhého potopit a ovládnout hlavní město, ale nikdy se nestřetli tváří v tvář.
,,Zabiju ho." zašeptám.
Držel jsem se jenom kvůli Taehyungovi, který mě pod stolem chytl za ruku a propletl si se mnou prsty, aby mě snad uklidnil.
Zhluboka jsem se nadechnul a típnul si svou cigaretu.
,,Zklidni se, Jungkooku. Musíme si přeci udržet reputaci." vysloví Joon.
Jin se zasmál a ihned se narovnal. Namjoon popadnul skleničku s jemně žlutou tekutinou a nenuceně kroužil se svým zápěstím.
Na chodbě jsme již zaslechli blížící se kroky, pohotově jsem se naklonil ke svému zlatíčku a políbil ho do vlasů.
,,Ukaž mi, jak umíš být sebejistý, zlatíčko." zašeptám.
Odtáhl jsem se, nerad pouštějící jeho ruku a jednu svou nohu jsem ledabyle přehodil přes tu druhou, opírající se více o židli.
Taehyung mě ještě chvilku sledoval, měl strach, ale následně pomalu kývl a jeho oči rázem vyhasly. Narovnal svou hlavu, celé své tělo a jednu svou ruku elegantně opřel o opěrátko.
Hrdě jsem se na něho pousmál, ale poté i já sám nabral neutrální výraz, pozorující dveře, který se náhle otevřely.
Taehyung
Bylo pro mě nesmírně obtížné zůstat v klidu, potlačoval jsem třes v mém těle a pohrdavě hleděl na nově příchozí.
Do zasedačky vešli tři muži, dva z nich zůstali stát a jeden z nich se posadil na židli ke stolů, přímo naproti nám.
