Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook
Kroužil jsem se svým zápěstím, abych promíchával bezbarvý alkoholický nápoj, ač bych nemusel. Pití jsem do sebe následně kopnul a vnímal to horko, které se mi v sekundě rozlehlo na jazyku a v krku.
Nesnášel jsem absinth, chutnal jako voda z hajzlu, ale v tule chvíli mi to bylo svým způsobem i jedno a ihned jsem mávnul na Nelly, aby mi donesla dalšího panáka. Vyhověla mi, během chvilky jsem měl před sebou další skleničku a ona prozatím posbírala ty předešlé, abych měl na stole místo.
Bylo mi totálně na hovno, ani jsem ji nepoděkoval, můj pohled byl sklopený a sledoval jsem tak průzračnou tekutinu. Před sebou jsem však viděl jen Taehyunga, jeho zdrcený pohled, slzy, který mu tekly po hladké kůži, když jsem se mu přiznal, že jsem políbil Yoongiho.
Snažil jsem se mu to vysvětlit, bylo to ovšem tak kurevsky náročné, jelikož jsem ty pocity sám nedokázal definovat.
Nic mi na to neřekl, nemluvil se mnou a já nedokázal déle snášet to dusno, které se mezi námi vytvořilo, tak jsem odešel, opustil jsem svůj vlastní byt.
Skleničku jsem náhle sevřel silněji, když mě do nosů praštil nahořklý tón bergamotu, kořenitý podtón štiplavého zázvoru v kontrastu s balzámovým benzoinem a sladkou vanilkou.
,,Vypadni z mého clubu." ceknu.
Tu vůni bych poznal kdekoliv, i z toho důvodu jsem nemusel zvedat pohled, ale učinil jsem tomu tak ve chvíli, kdy jsem do sebe nalil dalšího panáka.
Věnoval mi přímý pohled, sledoval jsem jeho oči, který po dlouhé době nevypadaly unaveně, ale já měl stále neutrální, až lehce vytočený výraz, jelikož jsem zrovna jeho vidět nechtěl.
,,Vyháníš mě ze svého clubu, stejně tak jako Taehyung tebe z bytu?"
Jeho hlas byl jízlivý, pravou rukou se zapřel o stůl a já se rozhlédnul po podniku, navázal jsem oční kontakt s jedním strážcem, který nás upřeně pozoroval, ale já mu dal rukou znamení, aby se stáhnul, jelikož prozatím nebylo nutné, aby se do něčeho pouštěl a porušil tak tu příjemnou atmosféru, která v mém clubu vládla.
,,Teď jsi pod dozorem Zlaté můry, jsi na našem území, takže být tebou, tak držím hubu než ti proletí kulka hlavou." odpovím.
Taehyung mě z bytu nevyhnal, odešel jsem sám, jelikož jsem se nedokázal dívat na jeho zarmoucený pohled, bylo mi ze sebe na blití. Nejsem dobrý člověk, ale nikdy jsem nikoho nepodvedl, tedy aspoň ne kdysi.
,,Koukám, že nakonec to zlato nezčernalo." vysloví.
Přimhouřil jsem svoje oči a ihned si vzpomněl na náš rozhovor.
Ale ale, nehodláš snad vycouvat, že ne? Kde jsou tvoje kecy o tom, že zlato je aspoň čestné, hm? I zlato ztrácí lesk.
Domníval jsem se, že jsem pojebaný kokot, že mu to nedokážu říct, jelikož v té době ještě neměl u sebe Jimina, zabil jednou již člověka, sesypal se a tahle zpráva by ho domrdala úplně.
