Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Se silou jsem natlačil na dveře, na dřevěném povrchu přibila další pouliční malba a jakmile jsem vstoupil dovnitř, tak mi do nosů udeřil smrad chcánků a alkoholu.
Pomalým krokem jsem vyšlapal až do třetího patra a otevřel svůj byt, který se nedal zcela zamknout. Neměl jsem ani klíče, jediná ochrana mi byla poskytnuta řetězem zevnitř, který jsem používal většinou na noc, abych měl jistotu, že nebudu mít neohlášenou návštěvu.
Rozhlédl jsem se po svém špinavém bytě, byla tu ukrutná zima a pach byl snad ještě horší, než si pamatuji.
Avšak mi to bylo jedno, přešel jsem do svého pokoje a celý ztuhl, když jsem spatřil kufr před mou matrací.
Všechno je to Vaše, pokud pro nás vyřídíte jeden úkol.
Ihned se mi v hlavě objevila věta, kterou mi řekl Namjoon. Teď jsem tu stál, s ohromnou bolestí, že jsem zabil lidskou bytost a bez mrknutí sledoval kufr, který jsem ani neotevřel a pouze si lehl do postele.
Uběhly dva dny. Nevycházel jsem z bytu, buď jsem ležel či frustrovaně procházel po místnosti. V noci jsem se budil na to, že pláču a během dne jsem měl touhu řvát a vyrvat si všechny vlasy.
Vnitřně jsem se zabíjel, nezvládal jsem to a měl jsem pocit, že se zhroutím. Potřeboval jsem vypadnout.
Po dvou dnech jsem se vysprchoval, ale nezbývalo mi nic jiného než si obléknout černý kalhoty a mikinu, která voněla jako Jungkook, patří jemu, ale já bohužel neměl čistý hadry.
Chvilku mi trvalo než jsem přestal vnímat jeho kolínskou, obul jsem si tenisky a nasadil si kapuci, než jsem definitivně opustil byt.
-
,,A si si istý, že si v poriadku? Vyzeráš byť smutný." vysloví.
Dopil jsem víno a věnoval neupřímný úsměv svému nejlepšímu kamarádovi, kterého jsem chtěl ovšem vidět.
Byl jediný, který mě dokázal uklidnit.
Avšak nyní, jak jsme seděli v Gold baru, tak jsem byl stále neklidný a měl tendenci se pořád ohlížet a sledovat každého.
Pronásledoval mě špatný pocit, od doby, co jsme se tu ocitli, kde vlastně všechno začalo.
,,Jenom jsem měl náročný den v práci, všechno v pohodě." odpovím.
Nadzvedl jsem svou prázdnou skleničku a Jimin se okamžitě pousmál, sklo si ode mě převzal a beze slova se vydal k baru.
Měl jakési kouzlo, vždy chodil pro pití on, jelikož si ho každý hned všiml a nemusel tam postávat dlouho, nehledě ani na případnou frontu.
Nervózně jsem si proklepával se svou nohou, neustále jsem se rozhlížel, kdybych hledal známé tváře, ale uvědomil jsem si, že tímhle svým chováním na sebe více upoutávám pozornost.
