Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Polekal jsem se, když jsem ucítil něčí dotek. Rozlepil jsem oční víčka od sebe a v rámci možností se odtáhl od neznámého muže, kterému jsem se pohotově vysmeknul.
,,Ahoj Jimine, jmenuji se Jin a přišel jsem ti ošetřit ránu, jestli mi to dovolíš." vysloví.
Sledoval jsem jeho obličej, vlídně se usmíval a donutil mě se pousmát též. Vypadal být laskavý, takže jsem po chvilce pomalu kývl a svou ruku mu sám od sebe nastavil.
Chtělo se mi hrozně moc spát, ale zajímalo mě, co bude dělat. Mlčky pozoroval mou ránu, zatvářil se poněkud ustaraně a se soucitem ke mně zvedl pohled.
,,Taehyung si dělá o tebe starosti." zašeptá.
Náhle mluvil opravdu potichu, ale já tomu nevěnoval tolik pozornosti, jelikož mě překvapilo, že se zná s mým nejlepším kamarádem.
Cítil jsem se špatně, že má o mě strach, doufal jsem, že tomu tak nebude.
Zmáčkl mi postihnuté místo a já ihned sykl bolestí, za což se mi omluvil a začal vytahovat jakousi vatičku, kterou namočil do dezinfekcí.
,,Prosím, povedzte mu, že Yoongi sa o mňa dobre stará, nemusí sa báť." řeknu.
Zvedl ke mně pohled a přestal mi šetřit ránu, zatvářil se zaskočeně, kdybych vyslovil něco špatného.
Sevřel mi ruku, abych udělal pěst a nasadil si jednorázový rukavice.
,,Nepřipadá mi."
Ostatní to tak nemusí vnímat, ale myslím si, že kdyby ho trošičku poznali a soustřeďovali se na maličkosti, tak by si uvědomili, že je vskutku milý.
Náhle uchopil jehlu, do oči se mi tlačily slzy, protože jsem se začal neskutečně bát. On si toho všiml a svou ruku, společně s injekční stříkačkou, stáhl zpátky k sobě.
,,Musím ti vyříznout hnis, který už začíná ztvrdnout a pokud se ti dostane blíže ke kosti, tak budeš mít fakt velký problém. Umrtvím ti to, aby jsi nic necítil, nemusíš se bát." řekne.
Mluvil sice opravdu laskavě, ale já se okamžitě rozplakal a chtěl jsem, aby mě nechal být.
,,M-Môže tu byť Yoongi?" optám se.
Nerad jsem navštěvoval nemocnici či zubaře, ale když už jsem tam musel, tak buď mě jako menšího doprovázela mamka nebo v dospělosti Taehyung, abych se tolik nebál.
Jin se podíval ke dveřím, kde postával vysoký chlap, který na nás neustále koukal. Potichu vydechl, opět se na mě pohlédl a vykouzlil nepatrný úsměv.
,,Teď bohužel ne, ale určitě za tebou pak přijde a bude na tebe moc hrdý, že jsi to statečně zvládnul." řekne.
