The Smell Of Love [CZ]

2. kapitola

Elizabeth

Spěchala jsem domů, protože stačil jeden pohled na zataženou oblohu, abych poznala, že brzo začne sněžit. Chlad se mi dostával pod nehty a já zase jednou pocítila silnou nenávist k zimě a mrazivému počasí.

Oči jsem měla připevněné na chodníku, abych předešla náhodnému uklouznutí na zamrzlém ledu a následnému objetí tvrdých dlaždic, které by k mým kostem rozhodně nebyly milosrdné.

Všechny myšlenky, které se vířily v mé hlavě, jsem se snažila vytěsnit a alespoň teď, na pár minut, nad ničím nepřemýšlet. Při každé vzpomínce na Luka a to, že od zítřka nastupuje do školy, jsem v sobě pocítila mírnou nervozitu. Doufala jsem v to, že nebudeme mít hodně společných hodin. A taky jsem doufala v to, že se mu budu úspěšně vyhýbat. Ale tohle bylo prakticky nemožné, protože Luke byl všude... ale zároveň nikde. Neviděla jsem ho už dobré dva měsíce.

Najednou jsem pocítila tvrdou hruď a pevné ruce, které mě chytily za ramena. Leknutím se mi rozbušilo srdce. Vzhlédla jsem nahoru na nešťastníka, do kterého jsem omylem vrazila. Když jsem spatřila jeho tvář s úšklebkem na rtech a nebezpečnými jiskrami v očích, couvla jsem dozadu a z mých ramen sundala jeho slizké ruce.

''Dívej se na cestu, Elizabeth.'' Drsnost jeho hlasu mi nahnala nepříjemnou husí kůži. ''Příště bych k tobě už nemusel být milý.''

''Sklapni, Brandone,'' probodla jsem ho pohledem. Udivovalo mě, že jsem v sobě našla odvahu vyslovit tyhle slova přímo do jeho hnědých, lesklých očí. Jenom se na mě oplzle usmál. Den co den se mi hnusil čím dál víc. Naháněl mi strach a on to moc dobře věděl, protože jsem se před ním ani nepokoušela skrývat vyděšení vyzařující z mých očí a klepající se ruce. Přeměřil si mě pohledem a kousnul si do rozpraskaného rtu.

''Ještě se uvidíme,'' mrkl, čímž mi daroval další dávku husí kůže.  Naposled se na mě podíval, po té mě konečně obešel a pomalými kroky se ode mě vzdaloval.

''Postarej se o bratra!'' zaslechla jsem, jak zakřičel tuhle větu. Zadržela jsem slova, která se mi drala z úst, protože jsem byla ráda, že má konverzace s ním skončila, místo toho jsem se znovu dala do kroku a domů pospíchala ještě rychleji než předtím.

Vběhla jsem do domu, z nohou jsem skopla boty a zimní bundu pohodila na botník, ani jsem se neobtěžovala pověsit ji na věšák.

''Aarone?'' zavolala jsem a čekala na odezvu. Té se mi ale nedostavilo. Procházela jsem místnost od místnosti a hledala mého bratra. Byla jsem si jistá, že tady někde byl, jenom o sobě nechtěl dát vědět.

''Aarone?'' zavolala jsem znovu. Vyběhla jsem nahoru po schodech. Všimla jsem si, že dveře od jeho pokoje jsou zavřené. Pěstí jsem do nich zabušila. Neozval se. V domě panovalo ticho. Znovu jsem zabouchala, tentokrát ještě o něco silněji.

''Aarone, vím, že jsi tam!'' zakřičela jsem. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a otráveně čekala alespoň na nějakou jeho odezvu. Když se mi ale neopovážil otevřít, kašlala jsem na veškerou slušnost o klepání, zatáhla jsem za kliku a vtrhla dovnitř. Skrčila jsem nos nad zápachem, který jsem zacítila hned při vchodu do jeho pokoje. Smrdělo to tam trávou. Mé oči se okamžitě zastavily na klučičí postavě ležící na neustlané posteli s ubaleným jointem v ústech. Jeho oči byly zavřené. Vlasy mu trčely do všech stran, pár pramínků mu padalo do čela. Na tváři měl zasněný výraz a jediné, co vnímal, byl joint mezi jeho rty. Potahoval, jeho ústa občas opustil oblak bílého kouře a mně se okamžitě udělalo špatně.

''Aarone!'' vyštěkla jsem po něm. Konečně jsem si upoutala jeho pozornost. Rychle otevřel oči a spočinul na mě jeho pohledem.

''Co?'' zeptal se mě naprosto bez zájmu. ''Chceš?'' Hlavou kývl k jointu, který tentokrát držel mezi prsty. Jeho nabídka mi vyrazila dech.

Vykulila jsem na něj oči, ''co to sakra děláš?!'' Dala jsem si záležet, aby mohl jednoduše poznat naštvání v mém hlase. Nechápala jsem, co se to s ním poslední dobou děje. Doma jsem ho už skoro nepotkávala, a když se jednou ukázal, měl u sebe marihuanu. Dávala jsem to za vinu Brandonovi a celé jeho podivné partě.

''Co si asi tak myslíš, že dělám?'' svraštil obočí. Mlčela jsem. Můj zrak byl připevněný na obraze nad jeho postelí. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. Nemohla jsem se mu dívat do očí.

''Chci se zhulit, běž!'' poručil mi přísným hlasem. Nezbývalo mi nic jiného než ho poslechnout. Tiše jsem si povzdechla a vyšla z jeho pokoje, nezapomněla jsem za sebou zavřít dveře.

Bála jsem se o něj. Znovu do toho padal a já nevěděla, jak mu pomoct. Snažila jsem se mu podat ruku a vytáhnout ho z toho, když to ještě bylo možné, ale on ji nepřijmul, pokaždé mou pomoc odmítnul a já mám strach, že se to bude zhoršovat.

Z kapsy jsem vytáhla vibrující mobil. V hloubi duše jsem doufala, že by to třeba mohl být Will..., ale nebyl. Přišla mi textovka od Luka.

Luke: Zítra se uvidíme. Těším se.

Neodepsala jsem mu. Sevřelo se mi hrdlo. Vážně se budu muset hodně snažit, abych se mu zítra vyhnula.