The Smell Of Love [CZ]

26. kapitola

Elizabeth

Stála jsem u vchodových dveří do domu Lukových rodičů s Willem po mém boku. Jeho ruka mě objímala kolem ramen, nejspíš se mě tím snažil nějakým způsobem uklidnit, jelikož mé nervózní hryzání do rtu bylo pravděpodobně nepřehlédnutelné.

Nevím, jak dlouho jsem se odhodlávala, než jsem se konečně rozhodla zaklepat. Stále jsem si totiž nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad a jestli to má vůbec nějaký smysl, protože jsem tušila, že nás Luke pošle k čertu.

Dveře se otevřely a my dostali pohled na Lukovu matku, blondýnku se zářivě modrýma očima, jimiž se celá rodina Millewardových pyšnila.

„Elizabeth," vyjekla nadšeně, na což jsem vytvořila ten nejširší úsměv, jakého jsem byla schopna, „tak dlouho jsem tě neviděla." Zrakem si mě přejela od spodu nahoru a usmála se ještě víc. Pak svůj pohled přesměrovala na Willa, kterému taktéž darovala jeden z jejích až příliš milých úsměvů. Will se pouze nervózně ošil.

„Zdravím, paní Millewardová," pozdravila jsem ji přívětivým hlasem, ač to pro mě bylo sebevíc těžké. „Je Luke doma?" zeptala jsem se s nadějí ve hlase.

Lukova matka kývla a nadšeně nás pozvala dál. Hned jakmile jsem vstoupila dovnitř, do nosu mi udřela známá vůně orchidejí, jejichž pěstováním byla Lukova matka posedlá.

Když několikrát zvolala Lukovo jméno, myslela jsem, že mi prasknou ušní bubínky a já z jejich domu odejdu totálně bez sluchu a možnosti ještě někdy normálně slyšet.

Za pár sekund už jsme měli možnost zaslechnout naštvané mumlání a dupot nohou skákajících dolů po kobercem potažených schodech. Když nás spatřil, zarazil se. Tvář mu zbledla. Lukova matka zdvořile odešla do kuchyně se slovy, ať si pěkně popovídáme. Na Lukově tváři jsem mohla spatřit zděšení. Něco mi říkalo, že právě proklínal svou matku za to, že nás tady nechala samotné. Seskočil z posledního schodu a postavil se do sebejisté pozice, ačkoliv sebejistota bylo poslední, co z něj vyzařovalo. Zkřížil ruce na prsou a mírně pozdvihl obočí, když si nás několikrát přeskenoval svým nenávistným a zároveň vystrašeným pohledem.

„Co vy dva chcete?" vyplivl, jako bychom pro něj byli jen nějakým zbytečným odpadem nacházejícím se na téhle planetě. Cítila jsem, jak se Will napřímil, a proto jsem propletla jeho ruku, kterou mě ještě před pár minuty objímal, s tou mou a několikrát ji silně stiskla.

„Odpovědi," pronesla jsem odhodlaně, „Carly mi řekla něco, nad čím nemůžu jen tak mávnout rukou." Povzdechl si, když jsem pronesla jméno jeho sestry.

„Nevím, o čem mluvíš," snažil se mi namluvit, přestože to moc dobře věděl.

„Prostě vysyp pravdu," připojil se do našeho rozhovoru Will. Všimla jsem si vražedných pohledů, které si tihle dva neustále vyměňovali. Luke mlčel. Připadalo mi, jako by se ani nechystal promluvit.

„Co se dělo mezi tebou a Aaronem, Luku?" Sama sobě jsem slíbila, že to z něj vytáhnu, ať to stojí, co to stojí. Musela jsem z něj dostat odpovědi, ať už pro mě měly být důležité nebo to měly být naprosté prkotiny.

„Sama moc dobře víš, že jsme se vždy nesnášeli," zkonstatoval suše. Zakoulela jsem očima nad jeho zatvrzelostí.

„Tak proč ses s ním scházel?" zvedla jsem obočí, „proč jsi ho pozval k vám domů dva dny před jeho smrtí? Neříkej mi, že jsi do toho taky spadnul. Nebereš taky drogy, že ne?" ujišťovala jsem se. Luke mým směrem vyslal pálivý pohled, kývnul hlavou k otevřeným dveřím do kuchyně, kde se právě nacházela jeho matka.