The Smell Of Love [CZ]

12. kapitola

William

Snažil jsem se neposlouchat nepříjemný hlas Luka, který jako každou angličtinu ustavičně mluvil a očividně se nechystal zavřít pusu a zmlknout. Zrak jsem měl připevněný na nástěnných hodinách a pokoušel jsem se zmanipulovat ručičky a popohnat je dopředu... neúspěšně. V uších mi neustále zněl Lukův hlas a já ho chtě nechtě musel poslouchat. Přemístil jsem na něj pohled a vyslal jeho směrem nejeden pálivý pohled. Doufal jsem, že si toho alespoň jednou všimnul a rozpoznal tu nenávist jasně viditelnou na mé tváři. Občas se na mě podíval a zlověstně se usmál, já nepohnul ani jedním mimickým svalem, udržoval jsem si pokerový obličej. Přimhouřil jsem oči a propaloval ho pohledem. Studenti shromáždění kolem něj ho pozorovali s úsměvy na tvářích a učitel přehlížel, že se hlasitě baví a smějí, místo toho zíral do monitoru počítače a zběsile jezdil prsty po klávesnici.

''Je to dě*ka,'' zaslechl jsem, nespouštěl jsem z něj pohled, ačkoliv mě kvůli jeho dokonalé tvářičce svrběla ruka. ''Spal jsem s ní nespočetněkrát... ona vlastně spala skoro s každým... i s ním...,'' kývl hlavou ke mně. Přistály na mně pohledy všech posluchačů, včetně Luka - vypravěče, nechápavě jsem zvednul obočí. ''Že mám pravdu?'' ušklíbl se Luke. Rostla ve mně zmatenost a můj nechápavý obličej to jenom utvrzoval.

Luke vstal, jeho pohled byl stále upřený na mně. Ladnými kroky se ke mně přibližoval, posadil se do volné lavice přede mnou a na židli se natočil tak, aby na mě dobře viděl. Nakrčil jsem nos, když jsem zacítil jeho silnou, nepříjemnou kolínskou.

''Taky jsi s ní spal, že ano?'' vyptával se, ale já jsem stále nechápal, o čem mluví. ''Nemusíš se stydět, nebyl jsi jediný, dává každému.'' Prohrábl si jeho blonďaté, nagelované vlasy. Oči většiny lidí ve třídě byly připevněné na nás dvou, jako by každý chtěl vědět, o čem vedeme rozhovor - a já jsem to taky vlastně toužil vědět.

''Vždy vypadá tak strašně nevinně, ale to je jenom maska. Taky u tebe tak strašně ječela a vzdychala? U mě jo... přímo neuvěřitelně. Miluje to tvrdě,... když nad ní máš moc,'' pokračoval, přestože moc dobře věděl, že nemám páru, o čem mluví. ''Tak schválně kolikrát jsi jí měl možnost opích*t? Dvakrát? Pětkrát?''

''O čem to kur*a mluvíš?!'' naštvaně jsem přecenil mezi zuby. S přimhouřenýma očima jsem do něj propaloval díru... alespoň jsem se o to pokoušel.

Luke se široce usmál, mohl jsem zahlédnout horní část jeho perfektně bílých zubů. Chvíli na mě jen mlčky zíral stále s tím pitomým, hrůzu nahánějícím úsměvem, ale pak konečně promluvil. ''O Elizabeth. Elizabeth Winterové.'' Ztěžka jsem polkl. Zmatený výraz nahradil zděšený a Luke s tím byl nejspíše velice spokojený. Vyschlo mi v krku. Ničemu jsem nerozuměl. Rostla ve mně zlost, ale dusil jsem ji v sobě. Pouze jsem stisknul dlaně v pěst. Nevěřil jsem jeho slovům, nevěřil jsem tomu, protože mu z očí srší faleš a na tváři má vepsané slovo 'lhář', ale i tak jsem ze sebe nedokázal dostat ani jedno smysluplné slovo.

***

Hned jakmile skončila hodina, zamířil jsem si to k Lizziné skříňce. Vyndávala učebnice z kabelky a skládala je dovnitř.

''Jak moc znáš Luka?'' vystartoval jsem na ni ještě předtím, než si mě vůbec stihla všimnout. Rychle se otočila.

''Taky tě zdravím,'' darovala mi malý úsměv, který jsem ji ale neopětoval. Dělala, jako by vůbec neslyšela mou předešlou otázku.

''Jak moc znáš Luka?'' zopakoval jsem rozzuřeněji než předtím. Ztrácel jsem trpělivost. ''Odpověz!''

Zarazila se. Tupě na mě zírala a to mi jako odpověď stačilo. ''Spala jsi s ním, že?'' V žilách mi pulzovala krev. Sklonila hlavu a zadívala se na zem. Její prsty si nervózně pohrávaly s přezkou kabelky. Pak zvedla hlavu a podívala se na mě s prázdným výrazem ve tváři.