The Smell Of Love [CZ]

25. kapitola

William

Když jsme s Lizz přišli k nám domů, neočekával jsem přítomnost rodičů. Myslel jsem si, že budou v práci od rána až do noci, jelikož projekt, na kterém pracovali, zněl vážně důležitě. Právě proto mě překvapilo, že jsem z kuchyně zaslechl jejich hlasy. Snažil jsem se být tak tichý, jak to jen šlo a myslím, že Lizz moc dobře pochopila, že nechci, aby zaznamenali naši přítomnost, jelikož ani nedutala. Ale bylo to stejně k ničemu. Za pár sekund už jsem zaznamenal, jak se do nás zarývají dva páry očí.

Ztěžka jsem polknul a kousnul se do rtu, pak jsem Lizz tiše zašeptal do ucha, ať jde do mého pokoje. Zachvěla se kvůli mému horkému dechu, ale pak kývla a bez jediného pohledu, který by směřoval k mým rodičům, rychle vyskákala po schodech nahoru do patra.

„Nevěděl jsem, že budete doma," zamumlal jsem, zatímco jsem zrakem hypnotizoval obraz dvou tančících dívek visící vedle dveří do kuchyně.

„Takže jsi toho hned využil a pozval sis dívčí návštěvu?" přeměřil si mě znechuceným pohledem otec. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem tenhle rozhovor nějak urychlit, a proto jsem se rozhodl šetřit slovy a mluvit pouze tělem.

„Museli jsme se zastavit pouze pro pár papírů," vysvětlila mi matka jejich neočekávaný výskyt doma. Chápavě jsem kývl hlavou. Byl jsem potěšen, že se za pár minut určitě odeberou zpět do práce a nevrátí se dřív než zítra večer.

„Už jsi přemýšlel o tom stěhování?" přeměřil si mě pohledem otec a já jeho směrem na oplátku vyslal jeden z mých nenávistných pohledů. „Táhne ti na devatenáct, budeš končit školu,..." Zvedl obočí a čekal na mou odpověď. Netrpělivě přitom poklepával nohou. Chvíli jsem pouze nehybně stál. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Nechtěl jsem reagovat afektivně.

„Děláš tohle všechno kvůli Tylerovi?" zeptal jsem se naprosto klidným hlasem, „už jsou to tři roky. Vím, že mě stále nesnášíš a že jsi mě nikdy z mě nepochopitelných důvodů nemusel, ale ať chceš nebo ne, jsem tvůj syn."

Matka se nespokojeně ošila nad zmínkou Tylerova jména. Poznal jsem na jejím pohledu, že se nechystá zapojit do tohohle rozhovoru, který očividně nesměřoval dobrým směrem. Za to otec si hádku se mnou nemohl nechat ujít. Přimhouřil oči, „Tyler byl taky můj syn. Kdybys měl nějakou zodpovědnost, nic z toho, co se událo, se stát nemuselo." Bodlo mě u srdce, ačkoliv jsem si na slova tohohle typu už zvyknul. Tak nějak jsem je po dobu tří let slýchával skoro každý den. Naučil jsem se je nevnímat a nebrat si je příliš k srdci, třebaže mě to stále trochu bolelo. Ještě teď jsem měl problém nevnímat Tylerovu smrt jako mou vinu.

„To, že budeš neustále omílat, jakou obrovskou chybu jsem udělal, ho zpět nevrátí," připomenul jsem mu, „zemřel a ať to bolí sebevíc, zpět to vrátit nejde."

Otec se zamračil. Jeho zrak do mě vypaloval díru. Kdyby mohl pohled zabíjet, byl bych mrtvý během milisekundy. Zaťal čelist a věnoval mi poslední spalující pohled. Pak se podíval na matku, která se snažila celý tenhle rozhovor nevnímat, kývl ke dveřím a tím jí dal znamení, že odcházejí. Matka si v rychlosti nazula krémově zbarvené lodičky a už otvírala vchodové dveře.

„Nezapomeň na to stěhování," pronesl otec, aniž by se na mě podíval, když za sebou pomalu zavíral dveře. Hlasitě jsem vydechl, když se zaklaply a oni byli pryč. Několikrát jsem si dlaněmi protřel tvář. Naprosto jsem zapomněl na Lizz čekající v mém pokoji, a proto první co jsem udělal, bylo, že jsem pár minut počkal v předsíni, a když jsem si byl jistý, že rodiče odjeli, vyšel jsem ven a posadil se na chladný schodek před dveřmi. Z kapsy jsem vytáhnul krabičku cigaret a zapalovač. S roztřesenými prsty jsem jednu vytáhl a strčil si ji mezi rty. Zapálil jsem ji, a pak už jsem jenom vtahoval kouř do plic. Tělem mi začínala kolovat úleva, přesně tak jak jsem si to přál. S každým dalším potáhnutím jsem cítil víc a víc klidu. Nad rozhovorem, který jsem s otcem vedl, jsem pouze mávl rukou, ale Tylera jsem z hlavy dostat nemohl. Tiše jsem si povzdechl a naposled si potáhl. Dokouřenou cigaretu jsem uhasil o dlažbu.