The Smell Of Love [CZ]

15. kapitola

Elizabeth

Obrovská dřevostavba blízko pláže. Mé oči neměly daleko k vypadnutí z důlků. Snadno jsem mohla cítit vůni moře a slyšet, jak šumí. Připadala jsem si jako v ráji a už jsem se ani nedivila tomu, že tady Will přebýval po celé prázdniny. A poté co jsem poznala Kyla, vypracovaného blonďáka se zářivě modrýma očima, byla jsem si jistá, že jet na tenhle výlet byla rozhodně dobrá volba.

„Lizz, můžeš mít pokoj hned vedle Willa," vysvětloval mi Kyle, zatímco jsme stoupali po schodech nahoru s mým zavazadlem v jeho ruce. „Koupelna je jenom jedna, skoro hned naproti tvého pokoje." Pozorně jsem poslouchala lokace všech místností, které se v domě nachází.

Zastavili jsme se před světle hnědými dveřmi. Kyle je otevřel dokořán a pokynul, abych vstoupila jako první. Udělala jsem tak a okamžitě začala skenovat místnost centimetr po centimetru. Stěny byly zbarveny do obyčejné bílé barvy, středně velká postel s modrobílým proužkovaným povlečením byla dominantou pokoje, u postele stál kaštanově hnědý noční stolek, naproti postele se nacházela skříň stejné barvy a v pokoji nechybělo ani okno s nádherným výhledem na moře.

„Ciť se jako doma," pronesl Kyle a položil můj kufr na zem. Vyslal mým směrem malý úsměv, který jsem mu okamžitě opětovala. „Až budeš chtít, přijď dolů," s těmihle slovy vyšel z mého prozatímního pokoje.

Ještě jednou jsem si prohlídla pokoj, tentokrát ale o něco pečlivěji. Všimla jsem si akvarelového obrazu moře, na jehož vlnách se pohupovala loďka, několika mušlí ležících na už zmiňovaném nočním stole, tmavě modrého koberce na zemi.

Přistoupila jsem blíže k oknu a zadívala se na překrásný výhled, kterého se mi doma nedostávalo. Vlny v pravidelných intervalech narážely na písečnou pláž. Obloha byla posetá červánky, protože slunce pomalu zapadalo. Ale pláž byla prázdná. Nebylo na ní ani jedné živé duše, kvůli teprve blížícímu se jaru a nevysokým teplotám.

Kufr jsem posunula ke skříni. Nechystala jsem se ho vybalit. Na těch pár dní by to podle mě stejně nemělo cenu. Párkrát jsem si prohrábla zvlněné vlasy doufajíc, že má ruka nahradí hřeben a nebudu vypadat jako bych prošla vichřicí, a pak jsem se konečně rozhodla jít dolů.

Od obýváku mě dělilo jenom pár malých kroků, chystala jsem se vejít dovnitř, ale jakmile jsem zaslechla hlasy, zády jsem se nalepila na studenou stěnu za mnou. Věděla jsem, že to ode mě nebylo správné. Neměla jsem poslouchat rozhovor mezi Kylem a Willem, ale musela jsem. Jakmile jsem zaslechla mé jméno a pochopila, že jejich konverzace je směřovaná na mě, nahromadila se ve mně zvědavost a já jednoduše nemohla odejít.

„To je ona?" rozpoznala jsem Kylův hlas, „ta kvůli, které jsi sem v létě přijel?"

„Jo," zamumlal Will tak tiše, že jsem ho prvně měla problém zaslechnout.

„Jste... jste teď spolu nebo...?" zajímal se Kyle.

„Ne," odpověděl Will. Na malou chvíli nastalo ticho, které přerušil Willův varovný hlas, „ani na to nemysli! Ruce pryč. Myslím to vážně, Kyle!" Sama pro sebe jsem se usmála, ale na druhou stanu jsem si chtěla dát facku za špehování.

Zaslechla jsem Kylovo uchechtnutí, „neměj strach. Nezasáhnu do vašeho románku, nebo co to mezi sebou teď máte."

„Jsme pouze přátelé," zamumlal Will.

„Jo, samozřejmě," pronesl sarkasticky Kyle. Zakoulela jsem nad ním očima.

Když nastalo další ticho, tentokrát delší, a nevypadalo to, že by se ho chystal jeden z nich přerušit nebo že bych měla ještě stále být hlavním tématem, v hlavě jsem napočítala do pěti, a pak s malým náznakem úsměvu na rtech vkročila dovnitř. Oba na mě okamžitě upřely jejich zrak. Na pozdrav jsem jim rozpačitě kývla hlavou. Posadila jsem se na okraj pohovky a zahleděla se na mé bosé nohy. Atmosféra zhoustla. Mohla jsem lehce cítit to napětí ve vzduchu.

Tiše jsem si odkašlala a zvedla pohled z mých nezajímavých nohou. Stále se na mě dívali. „Uh... jaký je plán?" zeptala jsem se nejistě. Byla jsem ráda, že jsem ze sebe byla schopná dostat alespoň jednu srozumitelnou otázku, protože jsem měla v hlavě totálně vymeteno.

„Dnes bychom se mohli podívat na nějaké filmy,... co říkáte?" navrhl Kyle. I já i Will jsme to odsouhlasili pouhopouhým kývnutím hlavy.

„Ale zítra...," začal nadšeným hlasem Kyle. Na rtech se mu objevil šibalský úsměv, v očích se mu třpytily jiskřičky. „Zítra je zorganizovaná párty na pláži. Poznáš spoustu Willových přátel, Lizz. Třeba Nicol...," poslední větu tiše zamumlal, ale já ji i tak moc dobře slyšela a Will podle jeho výrazu taky.

„Ty jsi pozval i ji?" zeptal se a přeměřil si Kyla zkoumavým pohledem. Kyle jenom souhlasně přikývl hlavou. Na rtech měl stále jeden z jeho úsměvů. Přemýšlela jsem, jestli má v záloze i nějaký vážný obličej, protože od té chvíle co jsme přijeli, se stále jenom usmíval.

„Proč?" Will zvednul obočí a vyslal Kylovým směrem vražedný pohled.

Kyle si povzdechl, „dlouho tě neviděla. Stále se vyptávala, kdy přijedeš a... vždyť ji znáš... vidí skrze mě. Nemohl jsem jí lhát." Mírně jsem pozdvihla obočí. Zrak jsem upřela na Willa, který se tomu mému ale snažil vyhnout, díval se kamkoliv, ale ne na mě. Na tváři měl neutrální výraz. Nemohla jsem z něj absolutně nic vyčíst a už jenom kvůli tomu se do mě znovu nahnala ta drásající zvědavost a já po celý večer nemohla přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím kdo je sakra Nicol.