Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️

4 - Návštěva

Muichiro zamknul skříňku a chtěl si vyhodit batoh na záda, ale Tanjiro chytil poutko batohu a sebral mu ho.

On se na něj překvapeně otočil ,,Co je?!" odsekl a naštvaně otočil oči v sloup.

,,Mám se o tebe postarat a vidím na tobě že sotva chodíš, takže ti ten batoh vezmu" ušklíbl se.

,,Máš mě jen zavést domů" zasyčel a zkřížil ruce na prsou.

Tanjiro pokročil rameny ,,To je to stejné. Tak pojďme" usmál se a oba se vydali pryč ze školy.

Po pár metrech si Muichiti něco uvědomil ,,Hej, dobře víš že ke mě se jde na druhou stranou" zavrčel.

,,Já vím, jdeme ke mě"

,,Co?!"

,,Uklidni se. Pořád si chci v klidu promluvit, ale ty nespolupracuješ. Je to zlé, ale využiju toho že se sotva hýbeš a motá se ti hlava, takže mě nezvládneš praštit a vyřešíme to. Opravdu ti nic neudělám. Vím jak to chodí, jsem stejný jako ty a nemám ti za zlé že mě chceš zabít, ale zkus být milejší když se ti snažím pomoct" odvětil prosebně.

Muichiro zakoulil očima a odvrátil pohled ,,Nenávidím tě, jen mi komplikuješ život..." zamumlal otráveně.

Tanjiro se usmál a obejmul ho kolem ramen ,,Nemáš zač"

,,Hej! Nejsme kamarádi tak na mě tak nesahej!"

Cesta jim zabrala asi patnáct minut, zatímco většinu času mlčeli, a došli k velkému domu který se nacházel od pohledu v bohatší čtvrti. Nemluvě o tom co tam stálo za auta.

Muichiro si dům jen nejistě prohlédl. Opravdu tam chce jít?

,,Nemáš se čeho bát, tak pojď" usmál se a rozešel se k brance.

Chlapec si povzdechl a vydal se za ním. Popravdě se dost bál koho tam potká. On měl jen bratra, takže si nedokázal představit rodinu kluka, který je už v patnácti masový vrah. Otec bude nějaký namachrovaný dědek, stejně jako Tanjiro, matka žena co nepracuje, ve drahých šatech a případní sourozenci stejní psychopati jako on.

Došli ke vchodovým dveřím a rudovlásek zazvonil na zvonek.

Netrvalo dlouho a ve dveřích stála malá žena s motýlí sponou ve vlasech. Hned chtěla Tanjira pozdravit, ale když si všimla kdo je vedle něj překvapeně naklonila hlavu.

,,Shinobu, tohle je můj spolužák Muichiro. Řekneš to prosím otci? půjdeme do pokoje" usmál se, zatímco chlapec vedle něj jen koukal do země.

Ona jen s úsměvem přikývla a pustila je dovnitř ,,Ale sundejte si boty, vytřela jsem".

Oba si sundali boty.

Tanjiro už chtěl jít dál, ale Shinobu ho zastavila. On se na ní jen nechápavě podíval a přistoupil k ní trošku blíž.

Naklonila se k jeho uchu a tiše zašeptala ,,Zaprvé, proč nejste ve škole? Zadruhé, proč má ten chlapec obvázanou hlavu?"

,,To je na dlouho" vydechl nejistě, popadl tmavovláska na zápěstí a odtáhl ho dál chodbou až ke schodům. Vyběhli nahoru a zamířili k jedním z několika dveří, které hned otevřel.

Muichiro nakoukl dovnitř. Vypadalo to jako obyčejný chlapecký pokoj. Postel ze světlého dřeva, stůl, skříň, poličky, okno se závěsy a nějaké plakáty.

,,Budeš jen koukat nebo si sedneš?" Sykl pobaveně Tanjiro, který už seděl na posteli a klepal na místo vedle sebe.

Menší nejistě zavřel dveře a posadil se vedle něj.