Bylo už kolem devíti hodin. Pomalu se stmívalo a začalo být mnohem chladněji než odpoledne.
Všichni se rozloučili a vydali se každý svou cestou.
,,Jak se ti to dneska líbilo?” zeptal se Tanjiro a otočil se na Muichira, který šel vedle něj.
,,Nevím, nejsem zvyklý chodit ven s tolika lidmi... Ale asi to byla příjemná změna” nejistě se usmál a prokřupal si všechny prsty na rukou.
Vyšší se ušklíbl ,,No jo, jsou docela hluční. Ale je s nimi zábava” jednou rukou ho obejmul kolem ramen ,,za chvíli si na ně zvykneš”
Muichirovy tváře slabě chytly červenou barvu ,,D-dobře...”
Dalších několik metrů šli v tichosti, než si Tanjiro všiml, že má černovlásek úplne promrzlé ruce. Nebylo se čemu divit, protože narozdíl od něj, který měl přes tričko přehozenou aspoň košili, menší měl jen krátké tričko.
,,Není ti zima? Máš husí kůži”
,,N-no, trošku, ale za chvíli budeme zpátky, t-takž-” ani to nestihl doříct a Tanjiro si sundal košili a přehodil mu ji přes ramena. ,,P-počkej-” vydechl zatímco se jeho tváře víc zbarvovaly do ruda.
Vyšší nesouhlasně zavrtěl hlavou ,,Nechci aby jsi nastydl. Mě je teplo, ale ty se klepeš jako osika. Jako tehdy když jsem tě zavřel do naší garáže” ušklíbl se a provokativně pozvedl obočí.
Muichiro se podíval na svou dlaň, kde měl ještě malou jizvu po tom, jak mu nožem probodl dlaň ,,To byl hrozně špatný příklad...” povzdechl si.
,,Ale notak, byla to docela sranda ne?” zasmál se a pocuchal mu dlouhé vlásky.
Druhý naštvaně nafoukl tváře ,,Byla hrozná sranda ležet svázaný v garáži u nějakého psychopata” odsekl a na prostest otočil hlavu.
,,Říká ten co se toho psychopata snažil celou dobu zabít” ušklíbl se a jemně ho chytil za bradu, aby ho k sobě otočil ,,budeme se ještě přetahovat?” provokativně pozvedl obočí.
Muichiro zůstal stát jako opařený a snažil se rozdýchat jak blízko byly právě teď jejich obličeje. Zničeho nic dostal motýlky do břicha a srdce se mu rozbušilo jako splašené.
Po chvíli kdy stál jako v tranzu ho chytil za ucho a odtáhl ho od sebe ,,Jedna nula pro tebe...” odsekl frustrovaně a rychle se rozešel pryč.
Tanjiro ho pobaveně pozoroval, aniž by se pohnul z místa ,,Domů se jde opačným směrem” zavolal na něj.
On se zaraženě zastavil a rychle se rozešel zpátky. ,,Věděl jsem to...” zamumlal naštvaně když kolem něj prošel a šel dál tentokrát správným směrem.
Vyšší se rozesmál a rozběhl se za ním ,,Princezno, počkej na mě!”
,,Prostřelím ti hlavu, Kamado!”
•°•°•°•°•°
Tanjiro se probudil a zničeně se protáhl. Otočil se na bok a spatřil Muichira, který spal zády k němu.
S unaveným povzdechem se zvedl a znovu se protáhl. Poté obešel postel z druhé strany a klekl si vedle na zem.
Rád se díval na jeho spící obličej. Přestože spolu docela vycházeli, Muichiro byl vždycky nafouklý jako papiňák, protože ho rudovlásek stále provokoval.
Teď byl tak klidný a uvolněný, že jeho samotného docela uklidňovalo ho pozorovat.
Jemně mu upravil pár vlásku které mu z culíku vypadly a dal mu je za ucho. Poté ho jemně chytil za tvář a palcem přejel po jeho rtech.
ČTEŠ
Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️
FanfictionPředstavte si, že by vám nejbližší člověk ve vašem životě onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Léčba by však byla příliš nákladná a vaše rodina na ni nemá dostatek financí. Co byste udělali? Většina by to vzdala, ale najdou se i takoví, kteří by pro své...