Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️

24 - Jdete do toho?

,,Ani se nehni! zakřičel Muichiro výhružně a namířil zbraní na tu osobu co vešla.

Byla to vysoká žena. Měla husté růžovo zelené vlasy a tmavé oblečení.

Oba si je překvapeně prohlédla a hned dala zbraň dolů ,,Dobře, klid!” vydechla a odkopla svou zbraň od sebe.

Chlapec nechápavě pozvedl obočí a snažil se v té tmě rozpoznat obličej té osoby.

Kdo to je?

,,Oh, ty jsi přece Muichiro! Nemáš být mrtvý?” vydechla a rozběhla se k nim, jenže Muichiro jí zastavil.

,,Ne! Nepřiblížuj se a-! Kanroji?!” vyhrkl nechápavě a chtěl dát zbraň dolů, ale nechtěl ztratit ostražitost ,,Vím že jsme byli přátelé, ale teď pochop že situace je jiná, nedám vám Tanjira!” zakřičel.

Ona se na něj zmateně podívala ,,Neboj! Není to tak jak to vypadá, ale teď pojď, musíme se odsud dostat”

,,O-o čem to mluvíš? Ty snad nejsi s agenturou?”

,,Ne, vysvětlím ti to po cestě, ale teď mi věř, vím kudy se odsud dostat”

Muichiro nejistě semkl rty a podíval se na Tanjira, který mu bezvládně ležel v náručí. Měl pravdu, sám ho odsud nedostane. ,,Dobře, ale doufám že to není nějaký trik” povzdechl si a položil zbraň na zem.

Kanroji si oddechla a přiběhla k nim ,,Pomůžu ti s ním, tak mi ho dej na záda a -”

,,Ne, radši ho vezmu sám” namítl a nedůvěřivě semkl rty.

,,Ale vždyť krvácíš, ta noha tě musí bolet!”

,,T-to je jedno, chci vědět že je v pořádku, takže ho vezmu sám” řekl nekompromisně a jemně mu prohrábl krví slepené vlasy

Ona si jen povzdechla ,,Dobře, tak pojďme” řekla a pomohla mu na nohy.

,,Kde to vázne Mitsuri?! Eh, Muichiro?! Myslel jsem že jsi mrtvý” vydechl muž, který se objevil ve dveřích. Byl vysoký, měl zvláštní úsměv a vlasy měl stejně barevné jako barvy ohně.

,,Rengoku? Co se tu děje?!” nechápal tmavovlásek.

,,Dobře kluci, všichni se rádi vidíme ale podrobnosti později! Za chvíli tu budou další a my musíme vypadnout. Pomůžeš mu s tím chlapcem a já vás budu krýt”

Rengoku přikývl a chtěl Tanjira zvednout, ale Tokito ho nenechal.

Stoupl si před něj jako nějaká bariéra ,,Vezmu ho sám, tak na něj prosím nesahej...”

•°•°•°•°•°

Tanjiro ztěžka otevřel oči a zmateně se rozkoukal kolem sebe.  Kvůli bolesti hlavy se otočil na bok a chytil se za hlavu.

,,Jsi vzhůru?” ozvalo se a on se překvapeně otočil ke dveřím.

Byla to Kanroji s tácem na kterém měla vodu a nějaké jídlo.

Rudovlásek se pomalu posadil ,,Kde to... Kde je Muichiro?!” vyhrkl  vyděšeně.

,,Neboj, je v pořádku” usmála se a sedla si k němu ,,pořádně se najez a já tě pak za ním zavedu” řekla a dala mu tác na klín.

,,Kde to vlastně jsem a... Když to řeknu zle kdo jsi ty?” zeptal se a nervózně si vzal sklenici vody.

,,No, jsem Kanroji Mitsuri. Ještě je tu Rengoku, jsme, jak to říct... Byli jsme ve stejné agentuře jako Muichiro, byli jsme dobří přátelé. Když jsme se poznali byl opravdu malý, takže jsme mu pomáhali a tak, ale před dávnější dobou jsme odešli, nebo nás spíš vyhodili a my se teď schováváme tady” nejistě se usmála a složila ruce v klíně.