Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️

8 - Strýc

Muichiro se nadechl čerstvého vzduchu hned jak opustili nemocnici. Byl na poslední kontrole ohledně jeho zápěstí a doprovázel ho Tanjiro s jeho matkou.

Tři týdny co ho propustili z nemocnice.

,,Doufám že se sem dlouho nevrátíme” usmála se Kie a podívala se na chlapce, kteří šli mlčky vedle sebe.

,,Pokud se někdo opět neskutálí ze schodů” zasmál se rudovlásek a pocuchal Muichirovi vlasy.

On jen překvapeně vyjekl a slabě se začervenal ,,N-nemám ponětí o čem to mluvíš...” zamumlal rozpačitě.

Jak bylo vidět, jejich vztah se docela zlepšil. Muichiro je stále odtažitý, ale už nekoulí očima když slyší jeho jméno. Dokonce si zvykl na to, že snídá s celou jejich rodinou, chodí spolu do školy i domů, i když si nikdy moc nepopovídali a celkově si zvykl na Tanjirovu přítomnost.

Nasedli do auto a vyrazili domů.

Chlapec si však stále nedokázal zvyknout na tak velký dům.

Když vystoupili, Tanjiro k němu přiskočil a obejmul ho kolem ramen ,,Nechceš něco podniknout? Ruku máš konečně zdravou, tak co?” zazubil se a tázavě naklonil hlavu.

Muichiro pokrčil rameny ,,Co by to bylo?”

,,Nevím, ale čirou náhodou mám jednu misi, tak co kdyby jsi mi pomohl?” řekl s úsměvem.

Tmavovlásek překvapeně zamrkal ,,J-jako, jít...?” vykoktal ze sebe a nejistě semkl rty.

,,Yop, nějaký muž s bůh ví jakým jménem. Přidáš se?”

,,Na co mě potřebuješ když jsi o dost silnější než já?” zamumlal nechápavě a trošku nervózně se na něj podíval.

Tanjiro si povzdechl ,,Rozhodl jsem se že ti pomůžu zvýšit tvé dovednosti a tohle bude lepší než trénink” odvětil  s úsměvem a na prst si začal namotávat jeho dlouhé vlasy ,,jdeš do toho?”

Druhý jen zamýšleně sklopil pohled ale nakonec přikývl.

,,Super, tak dneska v deset buď připravený” usmál se  a společně vešli do domu s Kie za patami.

,,Kluci přestaňte si tam šuškat a půjdete mi pomoct s jídlem”

•°•°•°•°

Muichiro tiše opustil svůj pokoj a podíval se na Tanjira, který už netrpělivě čekal na chodbě. Oba byli v černém oblečení, jako nějací zloději.

,,Připraven princezno?” ušklíbl se a prstem ho pohladil po tváři.

Chlapec se slabě začervenal a otočil hlavu pryč ,,Neříkej mi tak, Kamado!” odsekl a nervózně se zamračil ,,Radši pojďme, ať už to máme za sebou...”

V tichosti seběhli dolů, aby ostatní nevzbudili, pozdravili Tanjura, který seděl v obývacím pokoji s notebookem na klíně a vyšli na čerstvý vzduch.

,,Byl s tím Yuichiro v pohodě?” nahodil po chvilce útrpného ticha, které mezi nimi panovalo.

,,Rozmlouval mi to, ale to je jedno. Chci vědět proč toho chlapa máme zabít” odvětil a tázavě k němu zvedl oči.

Rudovlásek si jen zamýšleně oddechl ,,Myslím, že se nějak hrabal v čem neměl. Sám to nevím, ale musí to byť důležitý, když mě tím tatínek pověřil” odpověděl nejistě a pokrčil rameny.

Tokito si povzdechl ,,Chápu...”

Musel uznat že procházka s ním takhle v noci byla zajímavá. Kolem byl klid, jen občas přijelo nějaké auto a většina výloh už byla zavřená a pustá. Jediné co si v tuhle chvíli přál bylo, aby tu s nimi mohl být i Yuichiro, který kvůli jeho zdravotnímu stavu už nedokázal ujít delší vzdálenosti. Už to byla doba co spolu byli na procházce.