Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️

18 - Mátové bonbóny

Už uběhlo několik týdnů od doby, co Yuichiro odešel. Muichiro už vypadal že se s tím tak nějak smířil. Nebyl sice tak usměvavý jako předtím, ale už netrávil všechen čas zavřený v pokoji. Vlastně jediný s kým chtěl trávit čas byl Tanjiro. Byl jediný kdo ho dokázal rozveselit a přivést na jiné myšlenky.

Zároveň si začal uvědomovat, že měl jeho bratr pravdu, když mluvil o tom že se mu Kamado líbí. Jeho srdce v jeho přítomnosti bilo jako splašené a celý zrudl jako rajčátko. Samozřejmě se snažil přesvědčit že to tak není, ale důkazy mluvily za vše.

Tanjiro měl samozřejmě radost že je na tom lépe. Občas ho našel plakat někde v rohu, ale vždy ho dokázal tak rozesmát, že na slzy nebyl čas.

Bohužel však nebyl vševědoucí a nevěděl o každém jeho kroku, protože kromě problémů s jídlem mu tajil spoustu věcí....

,,Muichiro, můžeme jít?"

,,Jo, jen si vyčistím zuby" odvětil s úsměvem a rychle zaplul do koupelny. Dlaněmi se opřel o umyvadlo a podíval se do zrcadla.

Nemohl si pomoct, ale kdykoli viděl svou tvář, vzpomněl si na bratra. Na dobu kdy se ještě smál, běhal s ním po tělocvičně a chodili ven.

Z hluboka se nadechl, aby uklidnil ty energické impulsy, které proudily tělem a třesoucíma se rukama chytil zubní kartáček, aby si mohl vyčistit zuby.

Poté už neudělal tu stejnou chybu a snažil se nepodíval do zrcadla.

Zoufale si promnul tvář a pohledem se zastavil u malé žiletky, která byla položená na umyvadle. Opatrně jí vzal a prohlédl si jí. Vypadala čisté.

Jemně si vyhrnul rukáv dlouhé mikiny a odhalil dvě zajizvené ruce poseté malými jizvami a barevnýma náplastěma.

Jen při pohledu na jeho kůži se mu draly slzy do očí, tak jí rychle položil zpět na umyvadlo.

,,Promiň nii-san... Slíbil jsem ti že se toho už nikdy nedotknu..." vydechl zoufale a se slzami v očích semkl rty ,,Proč jsi mě tu takhle nechal..." zašeptal plačtivě a v záchvatu zoufalství znovu popadl žiletku.

Ani se nad tím nezamýšlel a rychle zaryl ostrý hrot do své bledě kůže.

Hned jak uviděl kapky krve, které mu tekly po zápěstí, trošku se uklidnil a zničeně padl na kolena.

,,Nii-san..."

Bezmyšlenkovitě udělal další řez. A potom hned další.

Ta krev pro něj byla opravdu uklidňující.

Ještě chvíli klečel vedle umyvadla, než se ozvalo klepání na dveře ,,Mui, jdeme?"

,,J-jo už jdu!" vyhrkl a vyškrábal se na nohy. Strčil zakrvácené zápěstí pod proud studené vody a natáhl se pro obvaz. Rychle a jemně rány přiškrtit a obvázal si celé zápěstí včetně starých jizev. Všechno zakryl rukávem a utřel si slzy z očí, jakoby se nic nedělo.

Zhluboka se nadechl a vyšel ven ,,Můžeme jít... kde je vlastně Shinobu, dlouho jsem jí neviděl"

,,Um, rodiče říkali něco o vysoké škole v zahraničí..."

•°•°•°•°•

,,Muichiro, poběž!"

,,Počkej! Nedokážu běžet tak rychle po těch schodech!"

Tanjiro se jen zahihňal a rychle to schodiště seskákal. Poté se rozběhl k východu školy a radostně rozrazil velké skleněné dveře ,,Konečně prázdniny!" vykřikl vesele a plný energie rozpažil ruce k obloze.