Má Volba [Yaoi / Muichiro X Tanjiro]✔️

15 - Narozeniny

Ozval se hlasitý hrom, který Muichira vytrhl ze spánku.

Vyděšeně otevřel oči a vyhoupl se do sedu. Podíval se ven z okna a uvědomil si že je bouřka. A to docela silná.

Nervózně se kousl do rtu pomalu si lehl zpět na polštář.

Nikdy se nebál bouřek, protože Yuichiro byl vždycky vedle něj, jenže teď tu byl sám. Ačkoli ho stálo spoustu úsilí to přiznat, klidně by mu tu stačil i Tanjiro. Jen ten fakt že by byl s ním v místnosti by ho uklidňoval.

Zkusil zavřít oči a téměř usnul, než se ozvala další ohlušující rána, při které sebou vyděšeně cukl.

Po krátkém zaváhání opatrně vyskočil na nohy a docupital ke dveřím které otevřel a ocitl se před Tanjirovými dveřmi.

Tiše je otevřel a přicupital k jeho posteli.

Ležel klidně a nerušeně, jakoby vůbec nevěděl o té bouřce venku.

Nemluvě o tom že se mu naskytl pohled na jeho tělo v upnutém tričku a krátkych spacích kraťasech. Perfektně vynikla jeho postava, což zapříčinilo že jeho srdce vynechalo několik úderu.

Než si to stihl uvědomit, prohlížel si ho už několik vteřin a jeho tváře byly rudé jako rajčátka.

Na chvíli se otočil a vlepul si rychlou facku ,,Žádné takové myšlenky! Ne, ne ne! Co kdyby mě u toho chytil?!” zašeptal neslyšně a rozpačitě si položil ruce na tváře.

Zhluboka se nadechl a otočil se zpět na něj.

Spal tak roztomilé, že mu rvalo srdce kdyby ho probudil. Málo kdy vidí tuhle tvář.

Znovu tedy zaváhal. Opravdu ho chce stále otravovat, protože je uplakaný? Navíc co když si z něj pak bude dělat srandu. Naopak věděl že jdou zítra do školy a že se musí vyspat. Ale může to vůbec udělat?

Zhluboka se nadechl a opatrně si lehnul vedle něj, zády k němu. Změna tlaku na matraci však vzbudila rusovláska.

Unaveně rozlepil očka a překvapeně si je promnul ,,Mui? To jsi ty?” vydechl, protože v té tmě viděl pouze jeho obrysy.

Tokito kývl ,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit...”

,,N-ne to nic, co se děje?” špitl a jemně ho pohladil po vlasech.

Tmavovlásek chvíli váhal ,,V-venku je b-bouřka” vykoktal ze sebe a očekával nějakou výsměšnou narážku, jako vždycky, jenže k jeho překvapení se nic neozvalo.

Naopak jen ucítil jak si ho za pas jemně přitáhl a ochranářsky ho obejmul.

Překvapeně zalapal po dechu a opět byl tak rudý že by mu i rajče závidělo.

,,T-Tanjiro...?”

,,Klid, je normální se bát bouřky... Ale už jdi spát” zamumlal rozespale a unaveně zavřel oči.

Menší nejistě přikývl. Velmi ho znervózňoval jeho dech, kterým mu dýchal na krk a to jak se k sobě tiskli.

Po chvíli ta nejistota zmizela a on si uvědomil jak příjemně se teď cítí v jeho objetí. Vůbec už ho nezajímala nějaká bouřka, jakoby Tanjiro všechny nepříjemné zvuky blokoval.

Spokojeně zavřel oči a opět se začal poddávat spánku.

,,Arigato...”

•°•°•°•°•°

Muichira vzbudil hlasitý a nepříjemný tón budíku. Natáhl se pro mobilní co ležel na stole a vypl ho.

Po té se rozespale otočil na druhý bok, jenže zjistil, že rudovlásek vedle něj neleží.