krásný pro bolest

19

Zůstal jsem zaraženě sledovat situaci před sebou a nemohl uvěřit tomu, co Marco dělal. Nebylo to stejné, jako když ho Alex políbil pod jmelím. Tohle inicioval Marco, ne Alex. Ale to neměnilo nic na tom, že Marco je můj a právě teď líbá někoho jiného. Došel jsem k nim a odtrhl je od sebe. „Co to má znamenat?!" zeptal jsem se jich naštvaně a probodával Alexe pohledem.

„J-já omlouvám se, už se to nestane..."řekl jsem potichu s pohledem upřeným k zemi. Nechtěl jsem ho naštvat, nikdy na mě nebyl naštvaný, ale teď? Zlobí se na mě, je... je lepší mu slíbit, že se to nebude opakovat a doufat, že ho to nějak uklidní, než riskovat trest... 

,,Počkej na chodbě Alexi." vybídl jsem ho chladně, když jsem se trochu vzpamatoval z Marcovi reakce. Alex po pár nadávkách odešel a já se podíval na Marca. ,,Marco-"

,,Vážně mě to mrzí, prosím... nechci trest..." řekl jsem zoufale a cítil, jak mě v očích začali pálit slzy. 

,,Marco, nebudu ti dávat žádný trest." ujistil jsem ho a klekl si k němu, načež jsem si ho přitáhl do objetí. Třásl se a různě sebou házel. Co mu sakra dělali předtím, než se dostal ke mě? ,,Zlatíčko, nebudu tě jakkoliv trestat, nemusíš se bát. Jen chci vědět, co se stalo." řekl jsem mu tak klidně, jak jsem v daný moment dokázal. 

,,Já... hrály jsme flašku a... tohle byl poslední úkol. Není to tak, že by mi na něm záleželo víc než na tobě..." řekl jsem mu upřímně a zvedl k němu pohled.

,,Tak mi to dokaž." vybídl jsem ho s úsměvem a pohladil ho po tváři. 

Lehce mě to zarazilo, ale nemohl jsem si dovolit si to u něj jakkoliv pokazit. ,,Udělám co budeš chtít..." zamumlal jsem a zvedl k němu pohled.

Neodolal jsem a přitáhl si ho do polibku, přičemž jsem mu rukama začal bloudit po těle. Po chvilce jsem mu rukama zajel pod oblečení a držel si ho blízko u sebe. 

Zpanikařil jsem a začal sebou házet. Nechci to! Nechci, aby se to stalo znovu! Ale... slíbil jsem mu, že mu to dokážu jakkoliv bude chtít... Jen... jen pár minut a... potom určitě skončí... Zase to bude ten hodný Jane a všechno bude v pořádku ne?

Zarazil jsem se a se vším přestal. ,,Nechceš spát zítra u mě?" zeptal jsem se ho s úsměvem a dělal, jako by se před chvilkou nic nestalo. Jak jsem mohl ztratit kontrolu?! Vždyť jsem mu mohl ublížit a tentokrát bych se na nic nevymluvil... 

,,A budeš mi potom věřit?" zeptal jsem se ho potichu. 

,,Věřím ti celou dobu." ujistil jsem ho a dal mu pusu do vlasů. 

,,Tak... tak dobře." souhlasil jsem s nejistým úsměvem. 

,,Půjdu si teď vyřešit něco s Alexem. Jo a... nikde nezmiňuj to, co se tady stalo ano? Ostatní by tomu nerozuměli." pousmál jsem se a když přikývl, vydal jsem se na chodbu.

/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila. Další zase ve středu