krásný pro bolest

10

Zdá se že tomu uvěřil. To je dobře... musí mi věřit. Když mi bude věřit nebude chtít utéct a bude navždy můj. ,,Na co máš chuť?" zeptám se ho s úsměvem.

,,Na sušenky." Řeknu s úsměvem a sednu si na linku. Jane mi jednou dal sušenky, když jsem byl poslušný a pomáhal mu tady. Bylo to poprvé co jsem měl sušenky, nemůžu uvěřit že jsem dokázal celý život být bez nich.

,,Sušenky nejsou žádný oběd." Uchechtnu se a rozcuchám mu vlasy.

Když mi rozcuchal vlasy, ucukl jsem a seskočil z linky. ,,Tak... Špagety, ty jsou výborný." Řeknu o něco nejistěji a sleduju každý jeho pohyb. Chci mu věřit, byl to jen sen, tak proč se ho bojím?

Všiml jsem si jeho reakce, jak bych si ji také mohl nevšimnout? ,,Marco, ty se mě bojíš?" zeptám se zaraženě a dívám se mu do očí.

,,J-já..." znejistím ale neodpovídám. Bojím se mu říct pravdu...

,,Co se ti zdálo? Ještě než si šel spát ses mě nebál." Řeknu a udělám nejistý krok k němu.

,,Prosím... nechci o tom mluvit." Bál jsem se toho co mi na to řekne. Co když mi řekne, že se mu líbí když prosím a bude chtít abych poprosil znovu? A znovu a znovu... jeho hlas by byl hrubší a.. A rozkázal by mi se svléknout a nechat ho aby... aby...

,,Marco, víš že respektuju, když mi něco nechceš říct, ale tohle je důležitý. Uleví se ti když to někomu řekneš." Řeknu v klidu a pohladím ho po rameni.

Neřekl to... jistě... Jane by mi nic z toho co řekl v tom snu neřekl, nechtěl by po mě ty věci. Je to hodný Jane. Je to jediný člověk kterému můžu věřit. ,,Já... já..." začnu nejistě a kouknu se mu do očí, byli klidné.. žádný náznak náhlé bouře, jen klidný a láskyplný pohled. ,,Mám tě rád Jane." Řeknu a obejmu ho.