krásný pro bolest

17

Zaraženě jsem ty dva sledoval. Jak se Alex mohl opovážit udělat něco takového! A ještě k tomu přede mnou?! 

,,Alexi, takové chování si odpusť." napomenul mě můj táta, ale to jsem moc neřešil, v podstatě jako vždycky. ,,Jo jasně, ale už vážně musíme jít." uchechtl jsem se a vydal se i s Marcem nahoru.

Stále jsem svého synovce probodával a nezabránil své žárlivosti a majetnickosti. ,,Marco pojď sem na chvilku, musím s tebou něco probrat. O samotě." řekl jsem mu a vstal, načež jsem se vydal do své ložnice. Bylo mi jasné, že půjde za mnou a taky že ano.

Pustil jsem Alexe a okamžitě popoběhl za Janem, abych s ním dokázal srovnat krok. Když jsme dorazili do jeho pokoje, zavřel za námi dveře a já ho nechápavě sledoval. ,,Co si chtěl probrat?" zeptal jsem se ho zaujatě a sedl si k němu na postel. 

Trochu mě překvapilo, že si automaticky sedl na mou postel a mou mysl okamžitě naplnilo pár perverzních představ, které jsem okamžitě zahnal pryč. Došel jsem k němu, načež jsem si klekl před postel a položil mu jednu ruku na stehno. ,,Řekni mi pravdu, líbí se ti Alex?" zeptal jsem se ho a začal ho opatrně hladit.

Zaraženě jsem ho sledoval a nevědomky lehce zrudl. ,,Já... je hezký." uznal jsem. 

,,Takhle to nemyslím. Máš ho rád?" zeptal jsem se ho a rukou mu zajel na vnitřní stranu stehna. ,,Chtěl bys s ním něco mít?" 

,,Vypadá jako ty." poznamenal jsem potichu s nejistým úsměvem. ,,A tebe mám rád." dodal jsem nejistě. 

Pousmál jsem se a věnoval mu krátký něžný polibek na rty. ,,Taky tě mám rád. Tak na to nezapomínej a nic si s Alexem nezačínej ano?" pobídl jsem ho s úsměvem. Vím, že to bylo špatné, ale nedokážu se o něj s kýmkoliv dělit...

Jen jsem přikývl a když se odtáhl, vstal jsem a vydal se za Alexem a Alexis do svého pokoje. 

/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, omlouvám se, za tak nehorázně dlouhou neaktivitu, ale měla jsem obrovský spisovatelský blok k tomuto příběhu. Každopádně odteď kapitola každou středu