krásný pro bolest

13

Dojeli jsme před obrovskou budovu. A když říkám obrovskou tak myslím obrovskou. Dost dlouho jsme hledali místo, kde nechat auto a nakonec jsme ho našli celkem dost daleko od budovy. Vylezli jsme z auta a já téměř okamžitě ucítil zimu. V autě bylo krásně teplo a tady... zima!

Všiml jsem si jak se celý klepal, tak jsem mu položil ruku kolem ramen a utěšoval ho že tam za chvilku budeme. Zamkl jsem auto a vyšli jsme.

Vešli jsme do budovy, všude byla vánoční světýlka a taky spousta lidí... skoro všichni někam spěchali a já se snažil držet co nejblíž u Jane. Mám strach z velkého množství lidí...

Všiml jsem si jak je nesvůj, možná jsem ho sem neměl brát, ale chci aby zažil vánoce se vším všudy, mohl bych mu sice nalhat vše možné a nemožné o stvoření co nosí dárky. Ale jak ho znám byl by z toho ještě víc vyděšený.

Zašli jsme do hromady obchodů, dost mě překvapilo že mi Jane koupil skoro vše co mě zaujalo. Když jsem si toho všiml začal jsem předstírat že mě šíleně zaujaly věci, které by se mu mohli líbit.

Moc dobře jsem si všiml toho co dělal a přišlo mi to jistým způsobem roztomilý. Navštívili jsme hromadu obchodů a po asi třech hodinách jsme se vraceli do auta.

Byla mi neskutečná zima! Nemám rád zimu... Konečně Jane odemkl auto a já se do něj okamžitě schoval. Jane začal skládat tašky do kufru a na zadní sedačky a já se snažil nezmrznout.

Napadlo mě jestli někdy jedl něco z fast foodu. Vím není to zrovna nejzdravější ale koho to zajímá. Vše jsem dovyskládal a potom otevřel dveře za kterými seděl. ,,Ještě si musím něco zařídit, počkáš tu chvilku?" zeptám se a přehodím přes něj svůj kabát.

,,Jak dlouho?" zeptám se a zachumlám se do jeho kabátu. Voněl po něm...

,,Pokusím se tu být co nejdřív." ještě mu zapnu topení. ,,Zvládneš to?"

,,Nejspíš jo." řeknu nakonec.

,,Dobře." řeknu, pohladím ho ve vlasech, zavřu a zamknu ho uvnitř auta. Potom se vrátím do centra, kde si vystojím několik mega dlouhých front a po asi hodině a půl se vrátím do auta.

Kde je tak dlouho? Říkal že bude hotový rychle... už je to minimálně hodina.... zachumlal jsem se víc do kabátu a začal poklimbávát.

Všiml jsem si že usnul, nebo to jsem si alespoň myslel dokud se na mě na mě nepodíval, tím svým roztomilým pohledem.

/
Zítra asi vyjde víc kapitol