krásný pro bolest

11

Chvilku jsem ho zaraženě sledoval a pak ho objal nazpět. Myslím že tohle je poprvé co mě sám od sebe objal. ,,Tak pojď, pomužeš mi udělat ty špagety." Řeknu s úsměvem, pustím ho, přísunu k lince židli a posadím ho na ni.

Sledoval jsem ho, pořád jsem byl trochu opatrný, ale věřil jsem mu. Položil na linku dřevěnou destičku, kterou nazval prkýnkem, na ni položil salám a ukázal mi jak to mám nakrájet. Potom mi podal menší nůž a já začal. Rád mu pomáhám. Nakrájel jsem o něco větší kostičky než mi ukázal a občas trošku ujedl. Už jsem měl hlad...

Viděl jsem jak občas ujídal, tvářil se krapet provinile, ale neřešil jsem to. Nepustil jsem do hrnce vodu a přidal trochu soli. Když se začala vařit přidal jsem špagety. Všiml jsem si jak Marco pořád ujídal. ,,Přestaň ujídat, nebo nic nezbyde." Řeknu a úsměvem a připravím pánvičku.

,,Ale já mám hlad." Zaprotestuju a zase ujím.

,,Za chvilku to bude." Řeknu a vysypu salám na pávičku, na které už byl olej. Marco se zatvářil krapet ukřivděně a tak jsem mu podal sýr, spolu se struhadlem, které bylo položené v hlubším talíři. Ukázal jsem mu jak to má strouhat a všiml si jak zase ujídá. Radši jsem to neřešil a dál se věnoval přípravě oběda.

Po několika minutách už bylo hotovo. Jane mi nandal kolik jsem chtěl, i přes to že říkal, že takovou porci nesním. Následně na to ještě přidal kečup, osmažený salám a sýr. Dal mi k tomu vidličku a já si odešel sednout ke stolu, jako hodný chlapec jsem čekal na to, až si nandá a sedne si. Když mi popřál dobrou chuť, oplatil jsem mu to a začal jíst. Měl pravdu, nesnědl jsem ani půlku a byl jsem plný.

Všiml jsem si jak už nemohl. Jsem rád za to jak se chová a už neřeší ten 'sen'. ,,Říkal jsem ti že to nesníš." Uchechtnu se. ,,Schovám ti to na potom a až budeš mít hlad vezmeš si to." Řeknu na svou obranu když mu vezmu talíř.

__/
Kapitola každý den?
Zajímalo by mě jak dlouho mi to vydrží...