krásný pro bolest

24

Nakonec se mi povedlo Janea přemluvit k tomu, že tu zůstaneme na večeři. Bylo krátce po večeři a Jane už chtěl jet, nepůsobil, že by tu chtěl zůstat i po obědě, ale povedlo se mi ho přesvědčit. Otázkou ale zůstávalo, jak ho přemluvit k tomu, aby jsme tu spali. 

,,Tak pojď Marco, už je čas jet." řekl jsem mu, když jsme dojedli kuře, které Marco chtěl natolik, že jsme museli zůstat i na večeři. 

Nejistě jsem se podíval na Alexe a když přikývl, rozběhl jsem se za Janem, který už stál u dveří a obouval se. ,,Jane." oslovil jsem ho nejistě a chytil ho za ruku.

,,Copak?" zeptal jsem se ho s úsměvem pohladil ho po tváři. Nevím, proč je takhle nejistý, podobně se choval odpoledne, když se mě snažil přemluvit k tomu, aby jsme zůstali na večeři. 

,,Já... nemohli by jsme tu zůstat já... už je pozdě a..." mumlal jsem a začal si nejistě hrát s jeho prsty.

Povzdechl jsem si a chytil jeho ruce do svých. ,,Právě proto by jsme měli jet domů. Klidně můžeš spát v autě." navrhl jsem mu.

Zaraženě jsem ho sledoval a nevěděl, jak ho tu udržet. ,,Bojím se Jane." 

Zarazil jsem se. ,,Čeho se bojíš zlato?" zeptal jsem se ho zaraženě. 

,,Já... nerad jezdím v noci." přiznal jsem. Svým způsobem to byla pravda, Pán mě vždycky převážel v noci a... Pak to vždycky bolelo a já nevěděl, kde jsem. Ale... s Janem jsem se nebál. Ne tak moc.

,,Zlato..." oslovil jsem ho a povzdechl si. ,,Zařídím to ano? Přespíme tady a ráno pojedeme domů." navrhl jsem mu.

Jen jsem s úsměvem přikývl a objal ho.

***

Nakonec jsme šli spát. Jane spal v pokoji pro hosty a já trval na tom, že budu spát u Alexe.

,,Vážně víš jak na něj." uznal jsem a sedl si vedle něj na svou postel. Alexis měla vlastní pokoj, takže nás nikdo nerušil. 

,,Jen se o mě bojí, nevyužívám toho často." poznamenal jsem s nejistým úsměvem. 

,,Marco, máš ho omotaného kolem prstu, může udělat všechno, co budeš chtít." ujistil jsem ho s drobným úšklebkem a objal ho kolem ramen. 

,,Nechci ho využívat." namítl jsem. ,,Jen... jsem přemýšlel o tom, co si říkal." přiznal jsem a podíval se na něj. 

,,O čem přesně?" zeptal jsem se ho pro jistotu a začal ho hladit po ruce.

,,Že chceš, abys měl někoho, s kým si můžu promluvit o čemkoliv chci." připomněl jsem mu. ,,Já... přemýšlel jsem nad tím a myslím, že... že by mi pomohlo si o tom co se stalo s někým promluvit..." uznal jsem. 

,,Můžeš si se mnou o tom promluvit, kdykoliv budeš chtít." ujistil jsem ho s drobným úsměvem.

,,Chci si o tom promluvit už teď. Víš... předtím, než jsem poznal Jana, se stalo celkem hodně a... Když mě můj Pán vyhodil tak... mě Jane našel a... a dal mi nový domov, zachránil mě. A... a nikdy po mě nechtěl nic z toho, co vyžadoval Pán." začal jsem nejistě.

Zaraženě jsem se na něj podíval. Jak to myslí Pán?! ,,Marco." oslovil jsem ho a zamyslel se, jak mu to říct co nejmírněji. ,,Řekni mi víc, o svém bývalém Pánovi." pobídl jsem ho a podíval se na něj.

/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, moc teď nestíhám, ale budu se snažit, aby kapitola vycházela každou středu