Po pár hodinách strávených sledováním televize se mým em tedy naším novým domovem rozezněl zvonek. Jane odešel vyřídit něco s tím pánem co to přivezl a potom vešel zpět do obýváku. Já mezitím přemýšlel nad minulostí. Můj Pán už si pro mě nepřijde... Nebo možná jo... Co když si pro mě přijde a já budu muset jít s ním? Co bude dělat Jane? Bude se pokoušet mu zabránit? Nebo mu na mě vůbec nezáleží a nechá ho aby mě odvlekl?
Vše jsem vyřídil a krabice s nábytek naskládal na chodbu. Potom jsem se vrátil za ním. ,,Tak Marco můžeme jít na-" ani jsem nedokončil větu když jsem si všiml jeho slz. Okamžitě jsem došel až k němu a objal ho. ,,Copak se stalo Marco?" zeptám se a začnu ho jednou rukou hladit ve vlasech.
Zvednu k němu pohled. Nemůže to pochopit... ale i tak mu ti radši řeknu ,,J-já bojím se.." řeknu potichu.
Když ke mě zvedl pohled zarazil jsem se. Opatrně jsem mu odhrnul vlasy z oka. Měl nádherné oči.. I když brečel.. jeho oči plné slz byli snad ještě krásnější než před tím. ,,Čeho se bojíš?" zeptám se a snažím se ho, i proti své vůli, uklidnit.
,,Prosím.. nechci o tom mluvit." zamumlám potichu a sklopím hlavu.
,,Řekni mi to." řeknu s hlasem který byl o něco málo hlubší než obvykle.
,,Prosím ne." řeknu trochu vyděšeně když si všimnu tónu jeho hlasu.
Ten jeho hlas.... Tak... nádherný... ,,Líbí se mi když prosíš, popros znovu a nebudeš mi to muset říkat." Moje ruka, která ho až doteď hladila po zádech, samovolně sklouzla o něco níž.
Byl jsem vyděšený.. Co chce udělat? A a proč tam dal tu ruku?! ,,Prosím." řeknu potichu s pohledem stále upřeným do země.
,,Dívej se mi do očí a řekni to znovu." řeknu naštvaně a on tak okamžitě udělá. Tak poslušný... Do jaké míry by byl ochotný mě poslouchat?
Vyděšeně k němu zvednu pohled. Proč... Proč se tak tváří? A proč se takhle chová?! ,,Prosím." zopakuju poslušně.
--
No jak myslíte že to dopadne?
ČTEŠ
krásný pro bolest
Short Story,,Si nádherný.." zapředl sladce a v ten okamžik nůž opět přejel po mé ruce. Opět ze mě tekla krev.. z očí se mi valily slzy...
