Došel jsem domů a zavřel za námi. Až teď jsem si všiml že spí.. Došel jsem i s ním do koupelny a napustil jsem vanu. Sundal mu oblečení a až v ten okamžik sem si všiml těch jizev, škrábanců a tak dále. Chudáček... Chtěl jsem ho položit do vany ale zarazil jsem se. Kdybych ho tam jen tak položil mohl by utrpět šok a to nechci. Položil sem ho na zem vedle vany a začal ho mírumilovně budit.
V klidu jsem spal dál ale potom mě ze spánku vyrušil něčí hlas. Bal sem se že to je pán.. Kdybych ho neposlechl a neprobral se dostal bych trest. Otevřel jsem oči a setkal se s očima připomínající rozbouřenou oblohu, vypadali jako obloha před bouří.
,,Ahoj maličký." řeknu mile v okamžik kdy se setkám s jeho pohledem. Má krásné fialové oči, zvláštní, přísahal bych že předtím byli rudé... Vlastně jsem viděl jen jedno oko, konkrétně levé to druhé měl totiž zakryté vlasy.
Zmateně sem ho sledoval, kdo to je? A co tu dělám? To a desítky dalších otázek se mi honily hlavou.
,,Neboj neublížím ti, našel jsem tě venku, byl si celý promrzlí tak jsem tě vzal sem. Jmenuji se Jade. Běž do vany ano?"
Vyslechl jsem si vše co řekl. Nechci do vany, je tam voda... nemám rád vodu... voda je špatná! Utopím se! Určitě se tam utopím! Chtěl jsem utéct ale on mě chytil. Ne ne ne teď určitě dostanu trest a to nechci..
Vzal jsem ho do náruče a opatrně ho položil do vany. ,,Musíš se zahrát, a taky umít. Budu tu s tebou jestli chceš, nic se ti nestane." Zajímalo by mě co se mu stalo... ,,Klidně se ještě prospi."
ČTEŠ
krásný pro bolest
Short Story,,Si nádherný.." zapředl sladce a v ten okamžik nůž opět přejel po mé ruce. Opět ze mě tekla krev.. z očí se mi valily slzy...
