krásný pro bolest

9

Nechci to! Nechci aby mě zase někdo zneuctil! A hlavně ne Jane! Měl jsem ho rád... Mám ho rád... Ale... když tohle udělá tak... tak už to nikdy nebude jako dřív. Už to nebude ten hodný Jane... Zůstane jen zlý Jane, další Pánův poskok, který mi bude ubližovat! ,,Přestaň.." zamumlám potichu, ale nemělo to žádný efekt... ,,Prosím přestaň.. " řeknu o něco hlasitěji, nic... cítil jsem jak mi jeho ruce jezdí po těle... jak mi občas zaryl nehty do kůže.... Už to nikdy nebude jako dřív... Už ho nikdy nebudu mít rád... přemýšlel jsem co říct aby přestal. Viděl jsem jak si pomalu svléká kalhoty. Ne! Prosím ne! Nebránil jsem se a jen jsem ležel na gauči... Nechci další trest ale taky nechci aby se mezi námi cokoliv stalo.. A pak mě to napadlo... ,,Nenávidím tě Jane!" Zařval jsem tak nahlas že nás museli slyšet i sousedé. Pro mé neštěstí nepřestal... spíš se naštval... vrazil mi facku a donutil mě kleknout si na čtyři.

,,Prosím ne!"

,,Marco?"

,,Nechci to!"

,,Marco?!"

,,Prosím nech toho!"

,,Marco!"

Vyletěl jsem do sedu a zmateně se kolem sebe rozhlédl. Byl jsem v posteli, oblečený. A vedle postele seděl Jane s ustaraným výrazem. Co se stalo?

Chudáček, odpadl dřív než jsem stihl zajít dál, omdlel... Viděl jsem ten strach v jeho očích, když mě viděl. Vlastně je dobře že odpadl... teď mu můžu nalhat že to všechno byl jen zlý sen. Zlý sen před kterým ho ochráním.  Ale nemůžu uvěřit že jsem to málem udělal... jak bych mohl tomu malému andílkovi ublížit? Určitě mu ještě ani nebylo 15... Mě je 27, zas takový věkový rozdíl mezi námi určitě není...no možná je, ale jsou i horší. Ale nemůžu si dovolit, aby cokoliv z toho považoval za realitu. Nahlásil by mě, šel bych do vězení a jeho by získal někdo jiný. To nemůžu dovolit! Je můj!  ,,Jen zlý sen." Řeknu a pohladím ho po vlasech.

Ucukl jsem před jeho dotykem. ,,Jen sen?"

,,Ano, křičel si ze spaní tak jsem šel za tebou, dneska si spal docela dlouho, už je čas oběda. Mezitím cos spal přivezli ten nábytek, půjdu udělat oběd a hned potom ti vybavíme pokoj. Dobře?" řeknu s milím úsměvem.

Takže se mi to jen zdálo? Ale ten sen byl tak... reálný. Co to plácám, Jane je hodný, nikdy by mi neublížil. Je smutný když brečím, jistě by mi nikdy nezpůsobil další slzy. ,,To zní dobře." Řeknu a jdu za ním do kuchyně.

__
Omlouvám se za neaktivitu, řešili jsme ve škole jeden moc moc důležitý projekt a nebyl čas ani nápad. Od teď se pokusím vydávat pravidelně.