krásný pro bolest

25

Zamyslel jsem se. Jak bych mu to mohl popsat? Stalo se toho tolik, že si nedokážu vybavit, kde začít. Snažil jsem se neplést všechny vzpomínky dohromady a místo toho se snažil koncentrovat jen na jednu vzpomínku a přemýšlet nad tím, co bych měl Alexovi říct.

 Strach? Hanba? Obavy? Zahanbení? Stud? Tímhle vším by se dalo nazvat to, co jsem prožíval, když jsem stál nahý uprostřed místnosti, zatímco mě sledovali přátelé mého pána. Brzy ale všechny tyhle emoce nahradilo něco mnohem horšího.
Bezmoc.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli nepřevládá něco jiného. Hněv. Bolest. Utrpení. Hanba. Zoufalství... Ale ne. Nejvíc ze všeho převládal pocit bezmoci. Měl jsem svázané ruce a nemohl tak zakrýt své oči, na které můj pán tolik upozorňoval, zatímco mi způsoboval další řezné rány.

Užíval si to. Užíval si mi způsobovat mělké i hlubší řezy. A u toho své přátele neustále upozorňoval na mé oči, které všechny zajímaly snad ze všeho nejvíc. 

Pán vždycky tvrdil, že čím delší bolest mi způsobí, tím dýl budu brečet a že je nutné bolest stupňovat. 

Snažil jsem se zůstat zticha, přesně jak po mě vždycky chtěl. Ale jakmile mi do ran začal zanášet sůl, neudržel jsem se. 

Ale to nikoho nezajímalo. Všichni ignorovali mé zoufalé výkřiky, které byly tlumené zvláštní věcí, kterou mi pán zacpal ústa. Nikoho nezajímaly mé prosby o to, ať skončí. Mé prosby o to, že už chci přestat. Že se mi to ani trochu nelíbí. 

Ne. Jediné co všechny zajímalo, byly mé oči, o kterých Pán vždy tvrdil, že mi způsobí jakoukoliv bolest, jen aby je viděl zalité slzami. 

Líbilo se mu, když jsem brečel a jeho přátelům taky. Byl jsem jediný v místnosti kdo trpěl. Oni mě jen s radostí a vzrušením sledovali a užívali si pohled na to, jak trpím. 

Přejel jsem pár z nich pohledem a ujistil se v tom, že jim pohled na mě skutečně způsobil problém v kalhotách. 

K pocitu bezmoci se přidala další várka zoufalství, protože jsem věděl, co nastane.

Kdo si zaplatí, bude si se mnou moct dělat co chce. 

 ,,Měl rád moje očí, líbilo se mu, když jsem brečel." Řekl jsem potichu a nevědomky se natiskl blíž k Alexovi.

/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, ve středu jsem pryč, takže výjimečně vyšla kapitola v pondělí. Další kapitola zase ve středu (5.10.)