,,J-já omlouvám se já nechtěl jsem vás naštvat nebo..." řeknu rozklepaně a snažím se nezačít brečet. Nechci někoho naštvat, pán by pak byl naštvaný a já bych pak dostal trest.
,,Ne ne ne to je v pořádku." řeknu téměř okamžitě. ,,Jen nechci aby ses přecpal to je všechno."
,,Dobře omlouvám se." řeknu potichu a zahlédím se do země.
,,Nemusíš se pořád omlouvat. Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se radši abych změnil téma. Nechci aby se mi omlouval za to že se mi omluvil.
,,Marco ale pán mi říká jinak." řeknu ačkoliv nechápu proč to chce vědět... pán mu přece řekl kdo jsem ne?
Zarazím se. ,,Jaký pán?" zeptám se opatrně.
,,Přece ten co vám mě půjčil." řeknu nechápavě.
,,Mě tě ale nikdo nepůjčil, byl si na ulici."
,,Nepůjčil?" řeknu nechápavě.
,,Ne." řeknu vážně.
,,Proč? Zlobil se na Mě? Udělal jsem něco špatně?" zeptám se smutně a začnou mi téct slzy.
,,Ne nic si neudělal špatně." řeknu a obejmu ho.
O něco víc se k němu přitulím. Je to strašně dlouho co mě někdo objímal..
O pár týdnů později....
Už je to pár týdnů co u mě Marco bydlí. Moc toho o něm sice nevím ale vycházíme spolu. Docela mi už začal důvěřovat jen se občas se ale ptá na to kdy se pro něj pán vrátí ale o moc víc se o něm nezmiňuje.
ČTEŠ
krásný pro bolest
Cerita Pendek,,Si nádherný.." zapředl sladce a v ten okamžik nůž opět přejel po mé ruce. Opět ze mě tekla krev.. z očí se mi valily slzy...
