Nakonec jsem si sedl ke stolu a vzal si jeden toust. Po chvíli jsem na sobě ucítil něčí pohled. Koukl jsem se ke dveřím a tam stál ten kluk. Oh vypadal roztomile. ,,Co tam tak stojíš posaď se." pousměju se.
Po jeho vyzvání jsem si sedl naproti němu na volnou židli a sledoval to jídlo co bylo na stole. Měl jsem strašný hlad ale nemohl jsem si jen tak něco vzít to je proti pravidlům. Jako na truc se ale z mého bříška ozvalo zakručení značící že mám hlad.
Chvilku jsem jen čekal až si něco vezme ale on nic.. místo toho mu po chvilce zakručelo v břiše. ,,Vezmi si co chceš, určitě máš hlad."
,,Co to je?" zeptám se zmateně a opatrně a ukážu na cosi bílého co má uprostřed takové žluté kolečko.
,,Vajíčka." uchechtnu se nad jeho nevědomosti.
,,A tohle?" zeptám se a ukážu na nějaké placky.
,,Palačinky, můžeš si je dát třeba s čokoládou, marmeládou, zmrzlinou.." začnu mu vyjmenovávat s čím vším si je může dát. Postupně se zeptal na všechny věci co tam byli a když se mě zeptal jestli si může něco vzít a já mu to dovolil vzal si vajíčka.
Bylo to jiné než to co mi dával pán. Po chvilce jsem si dal i toust a nakonec jsem vyzkoušel i ty špagety. Když jsem teď dostal jídlo znamená to že budu 2 až 3 dny bez jídla. Takže toho radši sním víc než abych potom měl hlad.. ale stejně mám pocit že budu mít hlad..
,,Klid nemusíš to jíst všechno, bude ti akorát špatně." řeknu když začne jíst i ty špagety.
ČTEŠ
krásný pro bolest
Short Story,,Si nádherný.." zapředl sladce a v ten okamžik nůž opět přejel po mé ruce. Opět ze mě tekla krev.. z očí se mi valily slzy...
