krásný pro bolest

27

Zarazil jsem se a ani netušil, jak dlouho jsem se díval do zdi, aniž bych cokoliv řekl. V hlavě mi běhali vzpomínky na to, co můj pán dělal, když si na mě vybíjel sexuální frustraci a jak nechal své přátele, aby mi dělali cokoliv zrovna uznali za vhodné. O okamžik později ale tyhle vzpomínky nahradilo něco zcela jiného. Jane, který se nechoval jako Jane. Jane, který se sám označil za mého pána. Jane, který po mě chtěl, abych ho prosil a svlékl se před ním. Jane, který mě nutil myslet na špatné vzpomínky a mít pocit, že se to bude opakovat.

Nechtěl jsem, aby mě zase někdo zneuctil! A hlavně ne Jane! Měl jsem ho rád... Mám ho rád... Ale... když tohle udělá tak... tak už to nikdy nebude jako dřív. Už to nebude ten hodný Jane... Zůstane jen zlý Jane, další Pánův poskok, který mi bude ubližovat! ,,Přestaň.." zamumlal jsem potichu, ale nemělo to žádný efekt... ,,Prosím přestaň.. " řekl jsem o něco hlasitěji, nic... cítil jsem jak mi jeho ruce jezdí po těle... jak mi občas zaryl nehty do kůže.... Už to nikdy nebude jako dřív... Už ho nikdy nebudu mít rád... přemýšlel jsem co říct aby přestal. Viděl jsem jak si pomalu svléká kalhoty. Ne! Prosím ne!

,,Marco!" okřikl jsem ho, když se třásl a křičel. Nic. Přemýšlel jsem, co udělat, ale moc věcí mě nenapadalo. Zkusil jsem s ním třást, ale nemělo to žádný efekt. Dal jsem mu i mírnou facku, ale nic se nestalo. Nakonec jsem ho jen pohladil po tváři, kam ho před chvílí udeřila má dlaň a poměrně zoufale si ho přitáhl do polibku. ,,Už je to v pořádku ano? Nikdo ti neublíží." ujistil jsem ho, když se přestal třást a konečně se na mě podíval.

Chvilku mi trvalo, než pocit Janeových rukou na mém těle ustal a nahradila ho jakási prázdnota. Ale... svým způsobem se mi ulevilo. Zabralo mi pár okamžiků, než jsem zaostřil na Alexe, který tu byl se mnou. 

,,Chceš si o tom promluvit?" zeptal jsem se ho opatrně a chytil ho za ruku. 

Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem přikývl. Chvilku mi trvalo, než jsem si srovnal vlastní myšlenky, ale Alex trpělivě čekal, než se odhodlám mluvit. ,,Já... myslím, že už se Jane jednou o něco takového pokusil..." přiznal jsem a posunul se blíž k němu, aby mě mohl objemout. Cítil jsem se u něj v bezpečí, stejně jako u Jana, akorát... s Alexem jsem mohl mluvit o všem a nikdy se o nic jako Jane nepokusil, tedy pokud to nebyl jen sen...

/*/*/*/*/*/*/

Konečně jsem se dokopala k další kapitole, snad se líbilo. 

Alex je pro Marca dost silná emoční podpora, což Marco určitě potřeboval

Otázkou zůstává, jestli Marco nezačne mít Alexe radši než Jana