Zrovna jsem dodělávat snídani když Marco přišel do kuchyně. Bylo na něm poznat že se před chvilkou probudil. ,,Dobře ráno. Prospal ses?" zeptám se s úsměvem a položil před něj na stůl nyní již dokončenou snídani v podobě vajíček se slaninou.
,,Ahoj, celkem jo." řeknu s úsměvem ale o tom snu mu radši neřeknu. ,,Jak dlouho si vzhůru?" zeptám se když si všimnul že mi asi tak úplně nevěřil.
,,Jako vždycky, od šesti." řeknu a přeměřím si ho pohledem. ,,Stalo se něco?" zeptám se s mírnou obavou v hlase a pohladím ho po vlasech.
,,Jen se mi zdál zlý sen, nemusíme se tím zabívat a vůbec.. nechci o tom mluvit." řeknu a radši se začnu věnovat snídani.
,,No dobře je to jen na tobě.. ale kdyby se něco stalo řekni mi to ano?" řeknu a sám si sednu ke stolu.
,,Slibuju." Stejně ti to neřeknu... ,,Dobrou chuť." řeknu a začnu jíst.
,,Dobrou chuť." řeknu s úsměvem a taky začnu jíst. Po snídani jsme si sedli do obýváku a pustili si nějakou náhodnou komedii. ,,Odpoledne by měl přijít ten nábytek co jsme objednali, konečně budeš mít vlastní pokoj." řeknu po chvilce s úsměvem. Abych to objasnil tak Marco spal až doteď u mě v ložnici, já za tu dobu vážně začal nenávidět spaní na gauči. Ten nábytek jsme objednali asi po týdnu co tu Marco bydlel a rozhodl se tu zůstat. Byl jsem za to šťastný. Vlastně.. se Marco stal součástí mého každodenního života a já si ani nedokážu představit tu být bez něj. Chtěl jsem aby si Marco zařídil pokoj podle sebe takže si nábytek vybral sám. Naneštěstí jediný nábytek co se Marcovy líbil byl od firmy která má strašně dlouhou dodací lhůtu. No ale dneska už to dorazí. Včera jsme celý den malovali. Byla to zábava ale nakonec jsme oba skončili od barvy.
ČTEŠ
krásný pro bolest
Short Story,,Si nádherný.." zapředl sladce a v ten okamžik nůž opět přejel po mé ruce. Opět ze mě tekla krev.. z očí se mi valily slzy...
