krásný pro bolest

23

,,Tak co řekl?" zeptal jsem se ho opatrně potom, co dokončil hovor. 

,,Pojedeme k nim na takový pozdní oběd." řekl jsem mu s úsměvem a prohrábl mu vlasy. Byl tak nádherný, nejradši bych se ho udělal svým, ale nemůžu. Nechci mu ublížit. 

,,To bych moc rád." řekl jsem mu s úsměvem. Převlékli jsme se a po chvilce vyjeli. Ani jsem si neuvědomil, jak je ta cesta dlouhá a tak jsem se ani nedivil tomu, když jsem usnul. 

Čas od času jsem se na něj podíval a když jsem zjistil, že usnul, jen jsem se pousmál a pokračoval v jízdě. 

---

,,Marco, vstávej, už jsme na místě." pobídl jsem ho s úsměvem a pohladil ho po stehnu. 

Nechápavě jsem se na něj podíval, ale nakonec s úsměvem vystoupil z auta. U dveří do menšího rodinného domku už stál Janeův bratr a když jsme se přivítali, vešli jsme dovnitř. Jane se šel přivítat se svou švagrovou a já jen tiše pozdravil. Po nějaké době jsme se najedli a já se po jídle vydal s Alexem k němu do pokoje. Musím si s ním promluvit. O všem mu říct. Určitě... určitě mi poradí, co dál.

---

,,Moment, takže ty mi říkáš, že Jane se vrátil takhle pozdě a ještě ti lhal o tom, kde je?" zeptal jsem se ho pro jistotu, když mi všechno řekl a dál ho držel kolem ramen.

,,Jo... ale nechápu to." přiznal jsem nejistě a spokojeně se o něj opřel. ,,Mohl jsem mu přece pomoct ne?" 

,,Marco, s ničím takovým bys mu pomáhat neměl. Nikdy. Prostě... jak ti to vysvětlit em... Jane je na tebe moc starý, má... hodně řekněme... zvláštní zájmy. Nechci, aby ti udělal něco, co by ti jakkoliv ublížilo."

,,Ale... to přece nedává smysl. Jane je hodný, nikdy by mi nic neudělal." namítl jsem okamžitě.

Jane je zvrácený bastard, tak proč to nechce pochopit?! ,,Nemusel by si to uvědomovat, spousta lidí se zkrátka... neovládne. Mohl by ti ublížit a ani by si to nemusel uvědomit. Prostě... nechci, aby ses ho potom zbytečně bál. Prožil sis toho už dost, nemyslíš?" zeptal jsem se ho. Nevím, co všechno prožil, ale kdyby měl šťastné dětství, rozhodně by nezůstával s Janem. 

Zaraženě jsem se na něj podíval, ale nakonec jsem ho jen objal a nechal se od něj hladit po zádech. ,,Myslel jsem, že ho nemáš rád." 

,,Nemám." přiznal jsem a pohladil ho po tváři. ,,Ale ty ho máš rád." řekl jsem mu s úsměvem. ,,Nechci, abys někoho nesnášel jen kvůli tomu, že ho nemá rád někdo jiný." upřesnil jsem.

,,Proč jsi na mě vlastně tak milý?" zeptal jsem se ho nechápavě. Ani se neznáme moc dlouho a... on se choval tak mile a... záleží mu na mě.

,,Protože tě mám rád a chci, abys mi věřil." řekl jsem mu s úsměvem. ,,Chci ti pomoct Marco a udělám všechno proto, aby ses nebál." ujistil jsem ho. ,,Navíc, chci, abys měl někoho, s kým si můžeš promluvit o čemkoliv chceš."

*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*

Vítám vás u další kapitoly, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale doma to bylo vážně chaotické a nebyl čas skoro na nic

Další kapitola zase ve středu